Druhy očkování
Povinná očkování
Z nařízení vlády země může být vyžadován při příletu z endemické oblasti výskytu žluté zimnice (subsaharská Afrika a Latinská Amerika včetně transferů) záznam o platném očkování. Při příletu z Evropy (nebo po více než 6 dnech od opuštění endemické oblasti) toto očkování není potřebné.
Požadavky země na povinnost očkování žluté zimnice se mohou měnit na základě uvážení místních orgánů. Doporučujeme cestovatelům před cestou do cílové země ověření informací na příslušném konzulátu nebo velvyslanectví.
Základní očkování pro každého cestovatele
Očkování proti břišnímu tyfu se provádí injekční nebo perorální vakcínou, která poskytuje ochranu na 3 roky. Přeočkování se provádí v případě potřeby.
Výskyt horečky dengue je v této zemi velmi vysoký. Horečku dengue přenáší samičky komárů druhu Aedes aegypti a Aedes albopictus (Komár tropický a tygrovaný). Nově je možná specifická ochrana v podobě očkování živou vakcínou ve dvou dávkách. Očkování se doporučuje při zvýšeném riziku nákazy.
Proti žloutence typu A lze očkovat samostatně dvěma dávkami s minimálním odstupem 6 měsíců (jednou dávkou před odjezdem), ochrana je dlouhodobá. Očkovat je možné také kombinovanou vakcínou proti typům A a B třemi dávkami (2 před odjezdem), ochrana je dlouhodobá až doživotní.
Žloutenku typu B lze očkovat samostatně třemi dávkami nebo kombinovanou vakcínou proti typům A a B třemi dávkami. Po třech dávkách je ochrana dlouholetá, pravděpodobně doživotní. Před odjezdem do zahraničí jsou nutné 2 dávky.
Další doporučení
Situace ve výskytu onemocnění COVID-19 se neustále vyvíjí. Odpovědi na nejčastější dotazy a aktuální informace o situaci ve světě najdete na https://covid19.who.int/ a v Česku na https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19.
Chřipka se každoročně přeočkovává nově vyrobenou vakcínou vzhledem k častým změnám ve stavbě viru. Očkování proti chřipce se doporučuje chronicky nemocným všech věkových kategorií, osobám nad 65 let věku, dětem, těhotným, zdravotníkům, pedagogům a všem, kteří nechtějí sami onemocnět a současně nechtějí být zdrojem infekce pro své nejbližší okolí.
Očkování proti meningokokovým infekcím doporučujeme s ohledem na zvýšenou fyzickou i psychickou zátěž všem cestovatelům. Jedná se o respirační nákazu s krátkou inkubační dobou a rychlým průběhem, projevující se horečkou, bolestmi hlavy, petechiemi, poruchami vědomí a srážlivosti krve. Typ vakcíny Vám poradí lékař centra Očkování a cestovní medicíny podle Vašeho věku a destinace.
Očkování proti planým neštovicím je vhodné pro vnímavé jedince, kteří onemocnění prokazatelně neprodělali. Jedná se o respirační nákazu s horečkou a typickou vyrážkou, která má v dospělosti většinou těžší průběh než v dětství. Onemocnění je velmi nebezpečné pro novorozence, pokud se matka nakazí těsně před porodem nebo v době kolem porodu.
Očkování proti pneumokokovým infekcím by měly zvážit osoby chronicky nemocné a lidé nad 40 let věku. Jedná se o respirační onemocnění přenášené především kapénkami v místech s velkým množstvím lidí (letiště, nádraží, cestování letadlem, školy, sportovní či kulturní akce).
Pravidelná očkování – zkontrolujte si platnost pravidelných očkování (tetanus, záškrt, spalničky, příušnice, dětská obrna atd.). V případě potřeby Vám poradí lékař centra Očkování a cestovní medicíny, která očkování je potřeba obnovit.
Očkování proti spalničkám lze doporučit vnímavým jedincům a osobám, které očkování absolvovali před delší dobou (více než 30 let), zvláště pokud se chystají cestovat do zemí se zvýšeným výskytem spalniček nebo do zemí s nízkou úrovní zdravotnictví. Jde o velmi nakažlivé onemocnění (asi 9x nakažlivější než COVID-19), přenášené kapénkami a kontaminovaným aerosolem.
V zemi se vyskytují některé nemoci přenášené hmyzem. Aktuální riziko zhodnotí lékař centra Očkování a cestovní medicíny, kde Vám doporučí i vhodnou prevenci, případně léčbu.
Vzteklina u zvířat se nevyskytuje. Nicméně vzteklina u divoce žijících zvířat není vyloučena, zvláště u netopýrů. Očkování proti vzteklině se doporučuje jen u lidí, kteří pracují s divoce žijícími zvířaty (veterináři, terénní biologové, laboratorní pracovníci přicházející do kontaktu se vzorky podezřelých savců apod.)