V únoru letošního roku byl do Německa dovezen v rámci „charitativního transportu“ pes, u kterého byla po jeho úhynu laboratorně prokázána nákaza vzteklinou. Jednalo se o zvíře dovezené spolu s dalšími 22 psi a 2 kočkami z Ruska. Transport mířil i do dalších evropských zemí.

Dle očkovacího průkazu měl být pes nejen očkován proti vzteklině, ale měl mít i provedeno sérologické vyšetření protilátek 30 dní po provedení očkování. Dle předložených dokladů měla být dodržena i následná tříměsíční čekací doba před vstupem do EU. Odborné autority nicméně předpokládají, že informace obsažené v předložených dokumentech nebyly pravé.

Výskyt vztekliny v Evropě

V Evropě byl v letošním roce zaznamenán výskyt vztekliny u domácích zvířat krom již zmíněného Německa i v Rumunsku. V loňském roce pak ještě v Gruzii, Polsku, Španělsku a Ukrajině.

Zdroj: Rabies - Bulletin - Europe

Vzteklina u divokých zvířat byla zaznamenána v letošním roce v Rumunsku, loni i v Maďarsku, Polsku, Slovensku a Ukrajině.

Zdroj: Rabies - Bulletin - Europe

Vzteklina jako opomíjené, ale smrtelné onemocnění

Vzteklina je jednou z opomíjených nemocí, která se vyskytuje ve 150 zemích a teritoriích na všech kontinentech (vyjma Antarktidy) a zasahuje především chudé a zranitelné populace. V ČR je od roku 2004 oficiálně vedena jako vymýcená.

Onemocnění postihuje centrální nervovou soustavu nakažených živočichů včetně člověka. Jakmile se objeví klinické příznaky, je vzteklina prakticky 100% smrtelná. K více než 95 % úmrtí u lidí dochází v Asii a Africe (nejčastěji se jedná o děti mladší 15 let).

Jak se vzteklina přenáší

Jedná se o zoonotickou virovou nákazu, jejímž zdrojem jsou teplokrevní živočichové – savci, nejčastěji psi, kočky, opice a netopýři. Virus se šíří prostřednictvím jejich slin, obvykle při pokousání, poškrábání nebo při přímém kontaktu se sliznicí (např. oči, ústa, otevřené rány).

Inkubační doba a první příznaky

Inkubační doba bývá průměrně 2–3 měsíce, ale oficiálně se udává poměrně široké rozmezí 1 týdne - 1 roku. Na délku inkubační doby mají vliv např. místo vstupu viru a virová nálož.

Počáteční příznaky vztekliny jsou nespecifické:

• horečka,
• bolest,
• neobvyklé nebo nevysvětlitelné pocity brnění, píchání nebo pálení v místě rány.

Dvě formy onemocnění

Onemocnění se rozvíjí v jedné ze dvou forem:

• Zuřivá vzteklina se projevuje hyperaktivitou, excitovaností, halucinacemi, poruchou koordinace, strachem z vody (hydrofobii) a strachem z průvanu nebo čerstvého vzduchu (aerofobii).
• Paralytická vzteklina (cca 20 % případů u lidí) mívá méně dramatický a obvykle delší průběh. Projevuje se svalovou paralýzou počínající v místě rány a pomalu se rozvíjejícím kómatem. U této formy dochází často ke špatné diagnostice, což vede k podhlášení výskytu onemocnění.

S rozšířením viru do centrálního nervového systému se rozvíjí progresivní a smrtelný zánět mozku a míchy. Smrt nastává po několika dnech v důsledku zástavy srdce a dýchání.

Prevence, očkování a postexpoziční péče

K prevenci onemocnění je v ČR dostupná vakcína Verorab, která může být podána jednak preventivně před cestou do rizikové země a jednak postexpozičně (po vystavení viru), aby se zabránilo vstupu viru do centrálního nervového systému. (Postexpoziční péče může zahrnovat krom podání vakcíny i podání imunoglobulinu proti vzteklině a péči o ránu.)

Vakcína by měla být podána s co nejmenší časovou prodlevou od expozice. V tomto případě může být problematický přístup k vakcínám, které mohou být v rizikových oblastech fyzicky, či finančně nedostupné. Významným problémem jsou i padělky. Nejnovějším případem je padělání indické vakcíny Abhayrab, které trvá již od roku 2023.

Před plánovanou cestou je vždy vhodné konzultovat prevenci a rizika s odborníky v našich očkovacích centrech.