Vzteklina je zoonotické virové onemocnění postihující centrální nervový systém nakažených živočichů včetně člověka. Jakmile se objeví klinické příznaky, je vzteklina prakticky ve 100 % smrtelná. Zdrojem nákazy jsou teplokrevní živočichové – savci, nejčastěji psi, kočky, opice a netopýři. Virus se šíří prostřednictvím slin, obvykle pokousáním, poškrábáním nebo přímým kontaktem se sliznicí (např. oči, ústa, otevřené rány).
Vzteklina se vyskytuje na všech kontinentech kromě Antarktidy, je jednou z opomíjených tropických nemocí (NTD), která postihuje chudé a zranitelné populace. Více než 95 % lidských úmrtí se vyskytuje v Asii a Africe (nejčastěji se jedná o děti ve věku od 5 do 14 let).
Inkubační doba vztekliny se může pohybovat od 1 týdne do 1 roku v závislosti na faktorech, jako je místo vstupu viru a virová zátěž, nejčastěji se jedná o 2–3 měsíce. Počáteční příznaky vztekliny jsou nespecifická a zahrnují horečku, bolest a neobvyklé nebo nevysvětlitelné pocity brnění, píchání nebo pálení v místě rány. S rozšířením viru do centrálního nervového systému se rozvíjí progresivní a smrtelný zánět mozku a míchy.
Existují dvě formy vztekliny:
- Tzv. zuřivá vzteklina má za následek hyperaktivitu, excitované chování, halucinace, nedostatek koordinace, hydrofobii (strach z vody) a aerofobii (strach z průvanu nebo čerstvého vzduchu). Smrt nastává po několika dnech v důsledku zástavy srdce a dýchání.
- Paralytická vzteklina představuje asi 20 % z celkového počtu případů u lidí. Tato forma vztekliny má méně dramatický a obvykle delší průběh než zuřivá forma. Dochází ke svalové paralýze počínající v místě rány. Pomalu se rozvíjí kóma a nakonec nastává smrt. Paralytická forma vztekliny je často špatně diagnostikována, což přispívá k nedostatečnému hlášení nemoci.
Proti vzteklině existuje účinná vakcína, která může být podána i preexpozičně. Používá se také po vystavení viru, aby se omezila šance na rozvoj onemocnění. V takovém případě by měla být vakcína podána co nejdříve po expozici. Přestože existuje účinná vakcína a imunoglobuliny proti vzteklině, v mnoha zemích nejsou snadno (případně vůbec) dostupné pro ty, kteří je potřebují.
V současnosti je tak zaznamenán nárůst nákazy a úmrtí nakažených lidí i v oblíbených turistických destinacích.
Indie – počet lidí, kteří vyhledají pomoc po pokousání potenciálně nakaženým zvířetem, se každoročně pohybuje přes 1 000 000. I přes to bylo v uplynulých 4 letech zaznamenáno 47 úmrtí (z nichž jedno připadá na leden letošního roku).
Filipíny – jen v průběhu dubna 2024 došlo k přibližně 90 úmrtím, přičemž celoroční průměr úmrtí v posledních letech dosahoval 300. V současnosti je zde zahájena očkovací kampaň u psů, kteří jsou nejčastějším zdrojem nákazy v této oblasti.
Tunisko – letos došlo již ke 4 úmrtím na toto onemocnění.
Vietnam – oproti stejnému období loňského roku se zdvojnásobil počet úmrtí (29 od začátku roku). V roce 2023 lékařskou pomoc po pokousání (psem, kočkou, opicí) ve Vietnamu vyhledalo 675 000 lidí.
České republice byl přiznán status nákazy prostého státu po posledním výskytu vztekliny u lišky v roce 2002. Tento status zůstává platný i nadále, i přes to, že v roce 2015 byla vzteklina diagnostikována u netopýra.
V jiných evropských státech se vzteklina u zvířat vyskytuje i nadále např. v Polsku, Maďarsku, Rumunsku. Nejnovější případ u zvířete v Evropě byl zaznamenán ve Francii (jednalo se o ilegálně dovezeného psa z Maroka).
Velký počet hlášených případů u zvířat je každoročně i v USA, kde se navíc jedná o široký rozsah nakažených zvířat – psi, kočky, lišky, netopýři, mývalové, ale v letošním a loňském roce se nákaza vyskytla i u krávy, losa, nebo bobra. Několikrát došlo i k napadení člověka infikovaným zvířetem.
A jaká je tedy odpověď na otázku v titulku? Vzteklina může napadnout jakéhokoliv savce, např. i delfína. U těch ale zatím žádný případ zaznamenán nebyl. Na rozdíl od nakaženého tuleně, který byl nalezen v roce 1980 na území Špicberků (ostrovy patřící k Norsku).
Vypracovala: Mgr. Klára Kutačová
Garantka obsahu: MUDr. Hana Tkadlecová
Zdroje: