Světový den žloutenky, který připadá na 28. července, každoročně varuje před podceněním nepříjemné a nebezpečné infekce jater a upozorňuje na dostupnou prevenci. Jak se před žloutenkou chránit, jaké jsou projevy jednotlivých typů a jak je to s očkováním? Při této příležitosti oslovila Prima CNN NEWS MUDr. Jana Dvořáka, odborného garanta infektologie a lékaře našeho očkovacího centra.

Jaké typy virové hepatitidy neboli žloutenky známe?
Celkem rozeznáváme pět typů virových hepatitid: A, B, C, D a E. Jsou to odlišné typy virů, které mají společnou schopnost se množit v jaterních buňkách a způsobovat tak jejich zánět a poškození. Odlišují se cestou přenosu a svou závažností. Proti některým je vyvinuta očkovací látka nebo účinný lék.

Jak se jednotlivé typy žloutenky přenášejí?
Virové hepatitidy A a E se přenášejí fekálně orální a alimentární cestou. To znamená, že se můžeme nakazit pozřením kontaminovaných potravin – včetně mražených – a vody nebo nepřímo od nemocného člověka. Tyto viry se vylučují především do stolice a při nedodržování základních hygienických pravidel kontaminuje nemocný člověk povrchy ve svém okolí. Když se takového povrchu dotkneme (například kliky, bankovek, madel v dopravních prostředcích apod.), můžeme virus nechtěně přenést do úst a zažívacím traktem se dostane do jater.

Virová hepatitida A a E mají zpravidla nezávažný průběh, ale u těhotných žen mívá hepatitida E těžký průběh. Virová hepatitida B se stejně jako typ C přenáší pohlavním stykem, rovněž i z matky na dítě a především krví. Obě žloutenky mohou z akutního zánětu jater přejít do chronického.

Pak ještě existuje typ D, o kterém se moc nemluví…
Typ D vlastně není kompletní virus schopný samostatné replikace a „přiživuje se“ na viru hepatitidy B, bez něhož není v buňce schopen se rozmnožovat. Nákaza tímto „Delta agens“ se vyskytuje často v Asii, v Evropě je velice vzácná. Pokud člověka infikuje spolu se žloutenkou B, může zhoršit její akutní průběh. Nakazí-li se jim člověk nemocný žloutenkou B, zhorší chronický zánět jater.

Který z těchto typů je nejčastější a které naopak ubývají?
Nejčastější je hepatitida C, která se vyskytuje zejména u nitrožilních uživatelů drog. V posledních letech naopak ubývá hepatitid A a B, a to hlavně díky očkování.

Zmiňujete možnost očkování, které je možné pouze pro žloutenku typu A a B, je to tak?
Ano, očkovací látku máme zatím pouze pro hepatitidu A a B, proti typu C se očkovat nelze. Vakcinace proti žloutence B je od roku 2001 povinná v rámci dětského očkování. To se týká všech narozených po roce 1989. Povinné je i očkování zdravotníků. Mezi další rizikové skupiny, které by měly být očkovány proti hepatitidě B, patří osoby s rizikovým chováním – sexuálně promiskuitní a nitrožilní uživatelé drog – a dále pak lidé s vysokou frekvencí kontaktu se zdravotnickým zařízením, tedy chronicky nemocní či se závažným onemocněním: onkologicky nemocní, na hemodialýze, s poruchou imunity apod. Naočkovat by se měli také ti, kteří hodně cestují.

Žloutenka typu A ohrožuje hodně malé děti, které vše strkají do pusy a hygienu tolik nedodržují...
Ano, u virové hepatitidy typu A jsou rizikovou skupinou malé děti, které tolik nedodržují hygienu rukou a často „ochutnávají“ různé předměty. Dále jsou to také zdravotníci, pracovníci v sociálních službách, a především cestovatelé navštěvující země s vysokým rizikem tohoto onemocnění.

Nejvážnější je hepatitida typu C. Jak tuto nemoc člověk může chytit?
Nejvážnější virové hepatitidy jsou ty, u kterých zánět může přejít do chronické formy, tedy hepatitida B a C. Hepatitida C je plíživější, akutní zánět velmi často probíhá bezpříznakově, a proto je většinou diagnostikována až ve chronickém stádiu. U dospělých častěji přechází do chronického zánětu než typ B. Jde o celosvětově nejčastější příčinou chronického zánětu jater a ve vyspělých zemích se nejvíce šíří v komunitě injekčních uživatelů drog. Chronická žloutenka B a C výrazně zvyšují riziko vzniku zhoubného hepatocelulárního karcinomu, kterému předchází cirhóza jater. Neléčená chronická hepatitida zkracuje život a člověk je stále infekční a může – často nevědomky – šířit nákazu dál.

Jak lze typ B a C léčit?
Antivirotiky, která na různých úrovních blokují replikační cyklus virů. Bezesporu největší pokrok za poslední roky prodělal vývoj léků proti typu C. Dnes máme moderní preparáty, díky nimž se léčba chronické hepatitidy C zkrátila ze šesti až 12 měsíců na několik málo týdnů. Virus můžeme díky nim zcela eliminovat z lidského organismu. Zákeřný je však virus hepatitidy B. Pokud léčba zabere nebo náš imunitní systém spontánně zastaví množení viru, jeho DNA z organismu nezmizí a „zacyklí“ se v napadených jaterních buňkách. Typicky při podání imunosupresivní léčby u osob s onkologickým či těžkým autoimunitním onemocněním se takto zacyklený genetický materiál reaktivuje a dojde k opětovnému množení viru, což vyvolá mnohdy až život ohrožující akutní průběh žloutenky typu B.

Jaká je nejlepší prevence proti žloutence obecně?
Prevencí žloutenek A a E je důkladná hygiena rukou, konzumace dostatečně tepelně upraveného jídla. U hepatitidy E to platí především u vepřového a kančího masa a vnitřností, důkladně je třeba také omývat kupované ovoce a zeleninu a cestovatelé do rizikových zemí by měli pít určitě jen pitnou vodu. Žloutenky B a C se přenášejí krví a pohlavním stykem, proto je nutné vyvarovat se rizikového chování, například používat bariérovou antikoncepci, přestat s injekčním užíváním drog a obecně s tím nikdy ani nezačínat. Nejúčinnější prevencí hepatitid A a B je očkování, je bezpečné a ochrání nás na velmi dlouhou dobu.

Může být žloutenka i smrtelná?
Ano, u akutní žloutenky typu B může dojít k selhání jater, jedinou záchranou pak je transplantace. U ostatních žloutenek je akutní selhání jater méně časté až vzácné, typ E může mít smrtelný průběh pro těhotnou ženu nebo její plod. Neléčené chronické žloutenky B a C vedou k cirhóze jater a zhoubnému jaternímu nádoru.

Jak chránit děti před žloutenkou?
Prevence u dětí je stejná jako u dospělých. Určitě je důležité děti učit správné hygieně rukou. Jak víme, od roku 2001 je očkování dětí proti typu B povinné.

Jaké jsou obecně první příznaky žloutenky, které by měly nemocného varovat?
První příznaky akutního virového zánětu jater bývají nespecifické: zvýšená teplota, pobolívání kloubů a svalů, únava a zažívací potíže. Typickým příznakem je právě ona „žloutenka“, tedy zežloutnutí kůže a bělma. Akutní virová hepatitida C častěji probíhá bez zežloutnutí kůže, není tak zavčas rozpoznána a častěji se diagnostikuje již v chronickém stádiu.

Existují nějaké statistiky, kolik lidé ročně onemocní žloutenkou v Česku?
Ano, existuje oficiální databáze infekčních nemocí, kam se hlásí i virové žloutenky. Databáze se nazývá EPIDAT, dříve ISIN – dostupná je na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu. Podle ní bylo například v roce 2020 hlášeno 49 případů virové hepatitidy A, 98 případů B, 135 případů E a 462 typu C.

MUDr. Jan Dvořák
Centrum Očkování a cestovní medicíny, Praha

Zdroj: cnn.iprima.cz
Rozhovor naleznete také na webu CNN Prima News zde.


Souhlasím Více informací

Tento web ke své funkčnosti používá cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.