Jaké typy virové hepatitidy neboli žloutenky známe?Celkem rozeznáváme pět typů virových hepatitid: A, B, C, D a E. Jsou to odlišné typy virů, které mají společnou schopnost se množit v jaterních buňkách a způsobovat tak jejich zánět a poškození. Odlišují se cestou přenosu a svou závažností. Proti některým je vyvinuta očkovací látka nebo účinný lék.
Jak se jednotlivé typy žloutenky přenášejí?
Virové hepatitidy A a E se přenášejí fekálně orální a alimentární cestou. To znamená, že se můžeme nakazit pozřením kontaminovaných potravin – včetně mražených – a vody nebo nepřímo od nemocného člověka. Tyto viry se vylučují především do stolice a při nedodržování základních hygienických pravidel kontaminuje nemocný člověk povrchy ve svém okolí. Když se takového povrchu dotkneme (například kliky, bankovek, madel v dopravních prostředcích apod.), můžeme virus nechtěně přenést do úst a zažívacím traktem se dostane do jater.
Virová hepatitida A a E mají zpravidla nezávažný průběh, ale u těhotných žen mívá hepatitida E těžký průběh. Virová hepatitida B se stejně jako typ C přenáší pohlavním stykem, rovněž i z matky na dítě a především krví. Obě žloutenky mohou z akutního zánětu jater přejít do chronického.
Pak ještě existuje typ D, o kterém se moc nemluví…
Typ D vlastně není kompletní virus schopný samostatné replikace a „přiživuje se“ na viru hepatitidy B, bez něhož není v buňce schopen se rozmnožovat. Nákaza tímto „Delta agens“ se vyskytuje často v Asii, v Evropě je velice vzácná. Pokud člověka infikuje spolu se žloutenkou B, může zhoršit její akutní průběh. Nakazí-li se jim člověk nemocný žloutenkou B, zhorší chronický zánět jater.
Který z těchto typů je nejčastější a které naopak ubývají?
Nejčastější je hepatitida C, která se vyskytuje zejména u nitrožilních uživatelů drog. V posledních letech naopak ubývá hepatitid A a B, a to hlavně díky očkování.
Zmiňujete možnost očkování, které je možné pouze pro žloutenku typu A a B, je to tak?
Ano, očkovací látku máme zatím pouze pro hepatitidu A a B, proti typu C se očkovat nelze. Vakcinace proti žloutence B je od roku 2001 povinná v rámci dětského očkování. To se týká všech narozených po roce 1989. Povinné je i očkování zdravotníků. Mezi další rizikové skupiny, které by měly být očkovány proti hepatitidě B, patří osoby s rizikovým chováním – sexuálně promiskuitní a nitrožilní uživatelé drog – a dále pak lidé s vysokou frekvencí kontaktu se zdravotnickým zařízením, tedy chronicky nemocní či se závažným onemocněním: onkologicky nemocní, na hemodialýze, s poruchou imunity apod. Naočkovat by se měli také ti, kteří hodně cestují.
Žloutenka typu A ohrožuje hodně malé děti, které vše strkají do pusy a hygienu tolik nedodržují...
Ano, u virové hepatitidy typu A jsou rizikovou skupinou malé děti, které tolik nedodržují hygienu rukou a často „ochutnávají“ různé předměty. Dále jsou to také zdravotníci, pracovníci v sociálních službách, a především cestovatelé navštěvující země s vysokým rizikem tohoto onemocnění.
Nejvážnější je hepatitida typu C. Jak tuto nemoc člověk může chytit?
Nejvážnější virové hepatitidy jsou ty, u kterých zánět může přejít do chronické formy, tedy hepatitida B a C. Hepatitida C je plíživější, akutní zánět velmi často probíhá bezpříznakově, a proto je většinou diagnostikována až ve chronickém stádiu. U dospělých častěji přechází do chronického zánětu než typ B. Jde o celosvětově nejčastější příčinou chronického zánětu jater a ve vyspělých zemích se nejvíce šíří v komunitě injekčních uživatelů drog. Chronická žloutenka B a C výrazně zvyšují riziko vzniku zhoubného hepatocelulárního karcinomu, kterému předchází cirhóza jater. Neléčená chronická hepatitida zkracuje život a člověk je stále infekční a může – často nevědomky – šířit nákazu dál.
Jak lze typ B a C léčit?
Antivirotiky, která na různých úrovních blokují replikační cyklus virů. Bezesporu největší pokrok za poslední roky prodělal vývoj léků proti typu C. Dnes máme moderní preparáty, díky nimž se léčba chronické hepatitidy C zkrátila ze šesti až 12 měsíců na několik málo týdnů. Virus můžeme díky nim zcela eliminovat z lidského organismu. Zákeřný je však virus hepatitidy B. Pokud léčba zabere nebo náš imunitní systém spontánně zastaví množení viru, jeho DNA z organismu nezmizí a „zacyklí“ se v napadených jaterních buňkách. Typicky při podání imunosupresivní léčby u osob s onkologickým či těžkým autoimunitním onemocněním se takto zacyklený genetický materiál reaktivuje a dojde k opětovnému množení viru, což vyvolá mnohdy až život ohrožující akutní průběh žloutenky typu B.
Antivirotiky, která na různých úrovních blokují replikační cyklus virů. Bezesporu největší pokrok za poslední roky prodělal vývoj léků proti typu C. Dnes máme moderní preparáty, díky nimž se léčba chronické hepatitidy C zkrátila ze šesti až 12 měsíců na několik málo týdnů. Virus můžeme díky nim zcela eliminovat z lidského organismu. Zákeřný je však virus hepatitidy B. Pokud léčba zabere nebo náš imunitní systém spontánně zastaví množení viru, jeho DNA z organismu nezmizí a „zacyklí“ se v napadených jaterních buňkách. Typicky při podání imunosupresivní léčby u osob s onkologickým či těžkým autoimunitním onemocněním se takto zacyklený genetický materiál reaktivuje a dojde k opětovnému množení viru, což vyvolá mnohdy až život ohrožující akutní průběh žloutenky typu B.
Jaká je nejlepší prevence proti žloutence obecně?Prevencí žloutenek A a E je důkladná hygiena rukou, konzumace dostatečně tepelně upraveného jídla. U hepatitidy E to platí především u vepřového a kančího masa a vnitřností, důkladně je třeba také omývat kupované ovoce a zeleninu a cestovatelé do rizikových zemí by měli pít určitě jen pitnou vodu. Žloutenky B a C se přenášejí krví a pohlavním stykem, proto je nutné vyvarovat se rizikového chování, například používat bariérovou antikoncepci, přestat s injekčním užíváním drog a obecně s tím nikdy ani nezačínat. Nejúčinnější prevencí hepatitid A a B je očkování, je bezpečné a ochrání nás na velmi dlouhou dobu.
Může být žloutenka i smrtelná?
Ano, u akutní žloutenky typu B může dojít k selhání jater, jedinou záchranou pak je transplantace. U ostatních žloutenek je akutní selhání jater méně časté až vzácné, typ E může mít smrtelný průběh pro těhotnou ženu nebo její plod. Neléčené chronické žloutenky B a C vedou k cirhóze jater a zhoubnému jaternímu nádoru.
Jak chránit děti před žloutenkou?
Prevence u dětí je stejná jako u dospělých. Určitě je důležité děti učit správné hygieně rukou. Jak víme, od roku 2001 je očkování dětí proti typu B povinné.
Jaké jsou obecně první příznaky žloutenky, které by měly nemocného varovat?
První příznaky akutního virového zánětu jater bývají nespecifické: zvýšená teplota, pobolívání kloubů a svalů, únava a zažívací potíže. Typickým příznakem je právě ona „žloutenka“, tedy zežloutnutí kůže a bělma. Akutní virová hepatitida C častěji probíhá bez zežloutnutí kůže, není tak zavčas rozpoznána a častěji se diagnostikuje již v chronickém stádiu.
Existují nějaké statistiky, kolik lidé ročně onemocní žloutenkou v Česku?
Ano, existuje oficiální databáze infekčních nemocí, kam se hlásí i virové žloutenky. Databáze se nazývá EPIDAT, dříve ISIN – dostupná je na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu. Podle ní bylo například v roce 2020 hlášeno 49 případů virové hepatitidy A, 98 případů B, 135 případů E a 462 typu C.
MUDr. Jan Dvořák
Centrum Očkování a cestovní medicíny, Praha
Zdroj: cnn.iprima.cz