Je to kombinace všech faktorů uvedených výše. Na prvním místě je však nutno si uvědomit, že jsou to opravdu zdravotničtí pracovníci, kteří jsou v té "první linii" a jsou v dennodenním kontaktu s potenciálně nakaženými. Stačí jen drobné zaváhání, drobná chyba v použití ochranných osobních pomůcek, drobná chyba v desinfekci rukou, nevědomky si protřou oko kontaminovanou rukou... a nakazí se... Ochranných pomůcek je v nemocnicích zpravidla již dostatek. Hůře na tom můžou být např. ambulantní specialisté nebo praktičtí lékaři. Ale opravdu velkou část a prakticky nejhůře ovlivnitelnou část, tvoří individuální selhání jednotlivce - když někdo s teplotou, mírným kašlem dojde do zdravotnického kolektivu nebo se v daném kolektivu nedodržují zásady ochrany k omezení šíření nákazy mezi lidmi (shlukování, shromažďování lidí, zaměstnanců např. ke společnému jídlu, na ošetřovně, v sociálních místnostech, v šatnách...). Někdy to ani nemusí být selhání jednotlivce, někdy se prostě stane, že je člověk klinicky asymptomatický (a těch je až třetina nakažených) a nechtě nákazu do kolektivu přinese.
MUDr. Ivo Hiemer
Centrum Očkování a cestovní medicíny Ostrava