K nějakým změnám virů vždycky dochází, hodně záleží na tom, jak se změna genomu projeví navenek  ve skladbě třeba povrchových proteinů, tzn. jak to ovlivní vlastnosti virů. 

Vakcíny jdou zatím dvěma směry, jednak tzv. inaktivované, které by měly obsahovat inaktivovaný virus, jednak rekombinantní, které se vyrábí vpravením části genomu viru (kódující antigen) do buněk, které pak antigen při množení produkují.

V inaktivované vakcíně by měl být obsažený virus, který v dané části světa převažuje.

Rekombinantní vakcína by měla obsahovat pokud možno některou z vysoce stabilních částí (antigenů), které tak snadno nemutují. Pak taková vakcína může fungovat i na více genotypů. Přestože se různé genotypy v různém místě mohou lišit, mají určitou část genomu - některé antigeny společné a shodné a je snaha vyrobit vakcínu právě na základě těchto stabilních antigenů.

Monovalentní vakcína nemusí 100% fungovat na jiný genotyp viru, ale na základě zkušeností s jinými protivirovými vakcínami se ví, že určitá podobnost virus vyvolává zkříženou imunitu a k ochraně očkovaného to může být dostatečné.​

Zatím ale mluvíme spíše teoreticky. Stále čekáme na první vakcínu. Protektivita vakcín se bude teprve testovat a pak je možné se vyjádřit, zda bude třeba polyvalentních vakcín.

MUDr. Hana Tkadlecová
Centrum Očkování a cestovní medicíny Zlín

Souhlasím Více informací

Tento web ke své funkčnosti používá cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.