Nahrávám

Živý článek - humanitární mise Malawi 2014

Pročtěte si zápisy našeho lékaře v deníku z humanitární mise v Malawi.

Na svou další humanitární misi do odlehlých oblastí Afriky odcestoval tým charitativní organizace International Humanity pod vedením odborného garanta center Očkování a cestovní medicíny Avenier Doc. MUDr. Rastislava Maďara, Ph.D. V náročných podmínkách afrického venkova plní celou řadu úkolů, především však léčí pacienty se širokým spektrem diagnóz a bojují s dětskou podvýživou. Součástí projektu, který probíhá v Malawi již třetím rokem, je i výstavba nemocnice určené pro spádovou oblast s téměř půl miliónem obyvatel patřícím k nejchudším lidem naší planety.

Krátká videa z jejich práce v loňském roce můžete shlédnout zde: www.youtube.com/channel/UCbR1cCae8E4vfn_U8KTHnGw

V rámci svých možností se nám budou z cest hlásit. Sdílejte s námi jejich zážitky a jedinečné zkušenosti na této stránce. 

 
Foto: Tak jako vloni je vedoucím lékařem humanitárního týmu odborný garant Avenieru Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., vlevo nahoře

Níže můžete sledovat průběh mise v zápisech z Malawského deníku.

 

1. zápis - 27. června 2014
Po příletu z Etiopie do hlavního města Malawi Lilongwe jsme zamířili po silnici M12 na západ směrem ke hranicím Zambie, v posledním městě na území Malawi Mchinji odbočujeme doprava na sever po silnici S118 a přes střediskovou vesnici Mkanda směřujeme do Fanuelu a desítek vesnic kolem něj (již nejsou na mapě) s desítkami tisíc obyvatel po nezpevněných silnicích průměrnou rychlostí 20 km za hodinu.
 

2. zápis - 29. června 2014
Zdravíme všechny příznivce z daleké africké země Malawi! Co nového?

Hned další den po příjezdu jsme zamířili nejdříve do okresní nemocnice v Mchinji, abychom domluvili možnosti další spolupráce s panem ředitelem a kolega Tomáš Utíkal s napětím kontroloval stav přístrojů, se kterými v minulém roce pracoval. Přivezl si dokonce vlastní náhradní součástky. Naštěstí se ukázalo, že přístroje fungují a fakoemulsifikační přístroj, který jsme nemocnici v loňském roce darovali, je taky v dobrém stavu. Vedením nemocnice jsme byli ujištěni, že v loňském roce běžné výpadky elektrického proudu jsou už spíš výjimečné, a pokud k nim dojde, záložní generátor naskočí prakticky ihned. Zůstat v průběhu operace bez elektřiny je velmi nepříjemné, o čemž se Tomáš vloni několikrát mohl přesvědčit na vlastní kůži. Vždy to však zvládl bez újmy pro pacienty.
Následně jsme vyrazili do Fanuelu, tam už na nás u silnice a na tradičním shromaždišti na „návsi“ u velkého akátu čekaly stovky místních obyvatel z několika vesnic, mezi nimi mnoho náčelníků. Sbory nám zpívaly a tančily, žáci místní školy recitovali a všichni společně děkovali za všechny projekty a stavbu nemocnice. Je to v podstatě jediný způsob, jak nám mohou projevit svou vděčnost. Když už program trval dost dlouho, začali jsme nenápadně pokukovat do davu přihlížejících dětí na ty nejvíce podvyživené a kašlající, abychom se jim následně věnovali. Hned po závěru programu jsme se přesunuli několik desítek metrů dál ke škole, kde byla zřízená provizorní ordinace. Vzhledem k tomu, že místo, kde jsme ordinovali minulý rok, prochází rekonstrukcí a léčení v něm nebylo možné, využili jsme možnost pracovat v třídách místní školy.
Než naše dodávka značně naložená léky a zdravotním materiálem přejela ten kousek ke škole, už tam byly seřazeny desítky pacientů ve dvou řadách – zvlášť ženy a zvlášť muži. Celé odpoledne v pátek a následně celou sobotu jsme tedy strávili léčením pacientů. Čas věnovaný organizaci a přípravě pacientů v čekárně i odebírání předběžné anamnézy využívají Hanka a Lenka k tomu, aby opakovaně zdůrazňovaly velký význam prevence podvýživy a různých zdravotních problémů. Dávají desítkám lidí praktické návody do života, co dělat a čemu se vyhnout.

Všichni čtyři zdravotníci výpravy – Rasti, Tom, Adéla a Monika - tráví praktický celou dobu v „ordinaci“, zatím každý den až do večera s nutností použití svítidel a tak to bude určitě i každý následující den. Zejména pro nováčky mise, Adélu a Moniku, je to velká škola praktické terénní medicíny, ale vedou si skvěle.
Další člen výpravy, Jiřina, podává pomocnou ruku všude, kde je potřeba a k tomu pořizuje velmi důležitou fotodokumentaci a natáčí krátká videa. Odpoledne zbyl krátký čas Hance, Lence a Jiřině k návštěvě chudých obyvatel přímo v jejich domovech a společně s místními náčelníky a učiteli hledali další možnosti udržitelného rozvoje komunit, kde by své mini-projekty následně udržovali obyvatelé vesnic vlastní prací. Na úvod však v drsných podmínkách afrického venkova potřebují naši pomocnou ruku.
Dnes, tj. v neděli, vyrážíme do vesnic v rámci depistáže. Budeme aktivně v odlehlých vesnicích vyhledávat těžce nemocné pacienty a těžce podvyživené děti, které by cestu k nám možná nezvládly. Opět s autem plně naloženým léky, zdravotnickým materiálem i výživnými umělými mléky a kašemi, které jsme dostali od sponzorů a jsme jim za to vděční. I díky nim zde můžeme pomoci obrovskému množství lidí.
Celkově je po pár dnech pobytu náš dojem takový, že výsledky více než roční kontinuální pomoci Fanuelu a okolním osadám je vidět v mnoha oblastech. O tom ale zase až příště.


Foto: Uvítání ve Fanuelu - Doc. R .Maďar a náš malawský průvodce Aaron


Foto: "Kontrolní den" na stavbě nemocnice ve Fanuelu


Foto: Uvítací slavnost


Foto: Hned po uvítací slavnosti se začalo ordinovat


Foto: Doc. R. Maďar v ordinaci


Foto: Jsme tu pro všechny, i ty mladší...
 

3. zápis - 1. července 2014

Práce terénního lékaře v prostředí rozvojového afrického venkova je i dnes v 21. století dost náročná. V prašných místech bez elektřiny, tekoucí vody či kanalizace můžeme k diagnostice či léčbě používat jen to, co si sami přivezeme. Vyžaduje to měsíce příprav už doma před odjezdem a ochotu i spolupráci mnoha výrobců léků, distributorů či producentů zdravotnického materiálu, ale i jednotlivých lidí s dobrým srdcem, kteří nám mnoho věcí pro chudé věnují. I díky nim můžeme řešit celé široké spektrum diagnóz, se kterými za námi pacienti chodí. Musíme se dokonce postarat i o odpady, které při léčbě vzniknou, včetně krví potřísněných jehel, stříkaček, obvazů, CRP testů či močových diagnostických proužků.

Naši pacienti často neznají svůj věk, prakticky nikdo svou váhu či hmotnost svého dítěte, neznají hodiny a neumí číst. Nezřídka bojujeme i s tím, že dospělí nejsou schopni otevřít bezpečnostní uzávěr tekutého léku např. antibiotika či léku proti horečce pro děti či použít stříkačku pro podání suspenze/sirupu. Musíme je to učit, což při velkém množství pacientů denně na jednoho lékaře zabírá dost času. Pokud je to možné, dávkování jim musíme zjednodušovat a kreslíme slunce a měsíc tj. jedna dávka ráno a jedna večer. Naštěstí, tím, že mají v porovnání s Evropany stejného věku mnohem nižší hmotnost a mnoho léků ve svém životě neužívali, pokud vůbec nějaké, reagují na léčbu až překvapivě dobře a rychle. Při léčbě platí, že pacienta, který dorazil desítky kilometrů pěšky nebo byl přivezen na kole, už nemusíme vidět na kontrolu.

Rovněž vždy musíme myslet na to, že i relativně malá věc se může zkomplikovat a následně zbytečně ohrožovat život pacienta. Včera jsme například ošetřovali nohu studentce, která dorazila s hluboce popraskanou a kontaminovanou kůží na plosce nohy. Přes bolesti chodí v prachu bosky, nemá boty ani ponožky. Tak jsme jí alespoň obvaz obalili igelitem, zafixovali náplastí a dnes jí ze svých osobních prostředků koupili v hlavním městě žabky. V propočtu na české koruny stály necelých 50 korun, chudá rodina s více dětmi si to však nemůže dovolit. Pokud by se rána zvětšila a zanítila, mohla by ohrozit nejen její nohu ale i život. Z léčby v této oblasti v loňském roce si pamatujeme nemálo zanedbaných rozsáhlých vředů, které vznikly z komplikace poměrné malého poranění. Jejich léčba je potom náročná a poměrně zdlouhavá.

Díky mnoha dárcům jsme přivezli i hodně ponožek pro děti, které tak v chladných nocích budou méně trpět zimou a snad i méně nemocnět.


Foto: Jedna z malých pacientek v ordinaci s Doc. Maďarem
 

4. zápis - 2. července 2014

Malawi je sice rozvojová země, ale v některých věcech stojí za příklad. Je to například úcta ke starším lidem a místním autoritám. Učitel základní školy má úctu všech žáků a žádný z nich by si nedovolil to, co někteří žáci u nás. A to nejen před ním, ale dovolím si tvrdit, že ani mimo areál školy. Myslím dokonce, že by je to ani nenapadlo. Jen díky tomu učitel zvládá výuku skoro stovky dětí sedících na podlaze v modré školní uniformě s bílým lemem a píšících do pokrčeného sešitu na kolenou.
Ústa ke starším lidem je hluboce zakořeněná snad ve všech zemích východní Afriky, kde jsem jako lékař pracoval. V místech bez elektřiny, televize, rádia, internetu, novin či časopisů jsou to právě oni, kdo předává vzácné zkušenosti svého života i zděděné od předků na další generaci. Projevuje se to i v čekárnách, kde mají starší lidé přirozeně přednost, např. i před dětmi. To trochu naráží na náš přístup, protože my máme tendenci upřednostňovat právě nejmenší pacienty. Lístečkový pořadník tento kulturní střet řeší férově a ke spokojenosti všech stran. Přednost akutních případů samozřejmě všichni respektují.

Největší úctě se těší náčelníci vesnic. Lidé si ze svých řas vyberou toho, kdo se bude schopen nejvíce přičinit o blaho vesnice. Není to placená pozice a dědí se na další generaci. Když se však dědic funkce nebude činit, zvolí si lidé někoho jiného. Pohlaví nehraje roli, dlouholetou náčelnicí Fanuelu je postarší dáma. Když Vám náčelník něco přislíbí, včetně např. pozemku pro nemocnici, je to neměnná věc a je skoro neslušné požadovat o tom písemný dokument. Ústní příslib bude platit tak dlouho, dokud bude na daném místě žít člověk a tradovat se z generace na generaci. Náčelníci z několika stovek vesnic si ze svých řad vybírají velkého náčelníka, kterému říkají Big Chief. Bez něj nebo ním jmenovaného zástupce se neobejde žádná významnější událost v oblasti. Úcta k němu/ní je tak velká, že když vstane ze židle, postaví se i ostatní náčelníci a osoby procházející kolem sedícího velkého náčelníka se uklánějí jeho směrem. Vytváří to hierarchii místních autorit, které neovlivňuje politika, majetek ani nic jiného kromě zájmu a schopnosti pomáhat bližním ve své vesnici. Současně nám to umožňuje jednat o užitečných projektech s lidmi, kteří dokonale znají místní situaci, lze se na ně spolehnout a v zájmu rozvoje komunity mají autoritu prosadit domluvené.
 

5. zápis - 3. července 2014

Konečně se nám po dvou výpadcích elektrické energie v sobotu a v pondělí rozběhly oční operace. Kolega Tomáš operoval v úterý a ve středu prvních 12 pacientů se šedým zákalem. V zemi, kde většina lidí nemá žádné sociální dávky a podporu od státu, znamená těžká vada zraku ohrožení života. Pokud se člověk neuživí sám, musí se postarat rodina a pokud nemůže ani ta, může to znamenat konec jeho existence. Navíc mnoho starších babiček a dědečků se stará o svá vnoučata – sirotky, jejichž rodiče podlehli HIV infekci nebo jiným nemocem. Oční nemoc jejich poručníků tedy přináší ohrožení i nevinných, už tak těžce zkoušených dětí. Velmi důležité je i to, že svoje zkušenosti se Tomáš snaží předávat místnímu kolegovi Stevovi, jenž by měl udržet fungování očního projektu i po našem návratu do Evropy.


Foto: Tom při operaci šedého zákalu

Sestra Felicitas koordinuje rozdělování brýlí, které jsme získali z velmi úspěšné sbírky u nás doma. Je o ně velký zájem i proto, že o tomto projektu International Humanity psal místní tisk a rozhovor s Tomášem, Hankou a Stevem nahraný na očním oddělení nemocnice v Mchinji vysílalo i místní rádio. Mimochodem dnes večer jsme dostali informaci, že za Tomášem jede zájemce o oční operaci z místa vzdáleného 200 km.

V pondělí proběhla i přes výpadek proudu v nemocnici další významná událost. Lidé postižení genetickou vadou pigmentu – albíni, kterých život je v Africe ještě těžší než jinde, obdrželi opalovací krémy s vysokým SPF faktorem a sluneční brýle. Za přístup bez předsudků byli moc vděční. Děti obdrželi i různé dárečky. Musíme pro ně ještě zajistit balzámy na rty. Vlivem slunce je mají bolestivě popraskané. I zde musíme poděkovat všem individuálním a firemním dárcům, díky kterým bude jejich život alespoň o něco snesitelnější. Všichni víme, že ani pro nás Evropany nejsou kvalitní ochranné krémy levné, pro chudé Afričany jsou naprosto mimo jejich finanční možnosti.

Jinak dnes poprvé asistovala Tomášovi Lenka a prý si vedla výborně. Jiřinka s Hankou objížděli vesnice, mapovali podvýživu, nemocným rozdávali čísla do naší terénní ordinace a vybírali potenciální místa pro založení kozích minifarem. Zbytek skupiny trávil čas v ordinaci ve Fanuelu řešením spousty diagnóz u pacientů všech věkových kategorií, a to jako každý den až do tmy.
 

6. zápis - 4. července 2014

Hodně lidí u nás doma zajímá, v jakých podmínkách tady žijeme po dobu mise. I když v porovnání s domovem jsou samozřejmě náročnější a omezenější, když se podíváme na existenci místních obyvatel, je to naprosto neporovnatelné. Bydlíme v penzionku v okresním městě Mchinji, kde většinou můžeme počítat s tekoucí vodou (alespoň studenou) a elektřinou. Z Mchinji denně dojíždíme do vesnic většinu trasy po neasfaltových silnicích (asfalt končí nedaleko za sirotčincem zpěvačky Madony za městem). Na venkově není kde přespat, chýše místních obyvatel jsou přeplněné členy rodiny, někteří musí spát i venku. Ráno a večer je chladné počasí, na jižní polokouli je teď zimní období a pohybujeme se ve výšce těsně nad 1000 m.n.m.

Pitnou vodu nám poskytují filtrační láhve Seychelles, do kterých si nabereme jinak nepitnou vodu z kohoutku a můžeme ji okamžitě pít. Přes den si do ní můžeme nabrat i nefiltrovanou vodu z vesnické studny. Vodu ze studny s filtrem jsme pili přímo bez filtrační láhve. Snídani a pozdní večeři máme v Mchinji, přes den nám zbude čas maximálně na proteinovou tyčinku nebo sušenku, kolem půl třetí máme v ordinaci cca 15 - 20 minutovou přestávku, jinak jedeme non-stop celý den a pořád je za dveřmi řada pacientů.

Osobně jsem za poslední čtyři ordinační dny mezi příjezdem do Fanuelu a večerním odjezdem opustil ordinaci každý den jen asi na minutu a i to jen na pár metrů za pacienty venku.

Na větší druhy hmyzu a pavouky jsme si už zvykli, v nejhorším případě jsme vybaveni repelenty a insekticidními spreji. V posledních dnech nás v ordinaci navštěvují netopýři a poslední hodinu dvě nám lítají nad hlavami, jednou dokonce až čtyři kousky. My si jich nevšímáme a oni nás zatím taky ne, takže to ničemu nevadí. Jen ze začátku jsme měli tendenci stát v předklonu, strop je ale naštěstí dost vysoký.

Jinak je tady suché období, díky čemuž se dostaneme i do nejodlehlejších vesnic. Daní za to je všudypřítomný prach, který mění barvu našich transportních vaků i oblečení do pískově červené. Oblečení, které máme na sobě, lze použít vždy jen na jeden den. Špína z venkova je na bledém podkladu večer vidět a od cizinců a navíc zdravotníků se očekává, že budou čistí a upravení. Naštěstí v penzionku nám ochotný pán vypere a vyžehlí celou igelitku prádla za pár desítek korun. Prach samozřejmě pokrývá i naší pokožku a vlasy, což je nejlépe vidět pod tekoucí vodou.


Foto: Vyšetření


Foto: Z vesnice

Komárů naštěstí v suchu moc není, i když cestou vždy míjíme několik líhnišť se stojatou vodou. I tak všichni užíváme doxycyklin, který nás chrání nejen před malárií, ale i některými vzduchem přenosnými infekcemi. Občasný kašel jen tak maximálně z prachu, do značné míry nás před ním naštěstí chrání velká stará záclona (asi jediná ve všech vesnicích kolem), kterou jsem přivezl z Evropy a kterou natáhneme přes dveře a 3 okna (což jsou ve všech případech jen díry ve zdi). Doxycyklin nesmíme brát nalačno, je nutné vynechat mléko a mléčné výrobky (alespoň cca 4 hodiny po užití tablety) a na slunci se namazat ochranným krémem s SPF faktorem.

Všichni užíváme i probiotikum na prevenci průjmů, i tak se však vyhýbáme syrové zelenině. I díky tomu jsme zatím bez zásadnějších zdravotních problémů. Při tom kvantu práce, kterou každý den máme, nám to tady rychle utíká.
 

7. zápis - 5. července 2014

Při ordinování myslíme na lidi u nás doma, kteří přispěli k tomu, aby se tato mise mohla uskutečnit. Přivezli jsme nebo předem zaslali velké množství léků, zdravotnického materiálů, brýlí, hraček, oblečení, botiček, propisek, svítidel a dalších užitečných věcí, které jsme dostali od kolegů, přátel, sousedů i od mnoha jiných lidí a společností, jímž není osud chudých a nemocných lhostejný. Každá holčička od nás dostane v ordinaci prstýnek nebo náramek, pro děti máme i mnoho různých hraček, některé z nich vlastnoručně upletené seniorkami v České republice. Dětští pacienti od nás dostávají vitamíny, sušená mléka a kaše, sušenky nebo zbytky z naší snídaně, která je jednotvárná a proto jí zůstává čím dál víc. Ženská část skupiny změní díky darovanému oblečení některé děti v průběhu čekání na výsledek testu k nepoznání. Staré otrhané a špinavé věci si rodiče odnášejí v ruce. Všem vám za pomoc touto cestou děkujeme.


Foto: Prstýnek ... i takovýto drobný dárek nám pomáhá při komunikaci s malými pacienty


Foto: Obyčejné triko dokáže zlepšit životní standart...

Jak je ve všech ordinacích běžné, i v té naší se nezřídka ozývá i dětský pláč ze strachu z cizinců, z jehel, z neznámého... Vaše dárečky nám pomáhají stres některých dětí mírnit. Jiné jsou však úplně v pohodě, usmívají se, žvatlají, tahají nás za stetoskop při poslouchání jejich dechu apod. Prostě děti, tak jak je známe i u nás, jen ty africké jsou často podvyživené, s parazity, zvětšenou slezinou nebo epilepsií kvůli opakované malárii, s dlouhodobě neléčenými ranami či nemocemi, protože s nimi rodiče nemají šanci jít k lékaři.
Léky nám ubývají tak rychlým tempem, že je musíme v Mchinji pravidelně dokupovat. Nejvíc antibiotické sirupy a suspenze proti horečce pro děti, léky na astma a epilepsii. V pátek už byla skupina ordinující ve Fanuelu dost unavená a pacientů neubývá. Víkend bude sice taky pracovní, ale budeme mimo ordinace, tak snad do příštího týdne nabereme síly.
 

8. zápis - 6. července 2014

V sobotu jsme se rozhodli pro depistáž, jinými slovy aktivní vyhledávání nemocných pacientů a podvyživených dětí. Vedl nás k tomu pocit, že nehorší případy k nám do terénní ordinace nemusí vůbec dorazit. Projížděli jsme poměrně rozsáhlé území po prašných silnicích a nachodili kilometry, navštívili jsme několik vesnic a současně zkontrolovali stav několika podporovaných rodin a darovaných koz či slepic. Naše dnešní zjištění nám potvrdilo, že koncentrace naší pomoci do Fanuelu a okolních vesnic je správná.

Nakonec jsme navštívili vesnici Chinkali (čti Činkali), vzdálenou jen pár kilometrů od Fanuelu a od našeho budovaného zdravotního centra. Podle tvrzení náčelníka nebyl v této vesnici s 3000 obyvateli nikdy před námi jiný bílý člověk. Svým umístěním na úpatí skály poskytuje zajímavou scenérii, současně to však přináší problémy s vodou. Po průchodu velkou částí vesnice můžeme říct, že určitě patří k nejchudším místům na naší planetě. Většina dětí byla podvyživená s velkými bříšky ve špinavém otrhaném oblečení. Dětem podle všeho chyběly projevy lásky. Neustále se členů naší skupiny drželi za obě ruce nebo se rády nechali nosit na rukou. Hračkou je pro ně bandaska nebo součástky starého kola. Protože ke studni mají daleko, jsou děti pokryté vrstvou prachu. Jedno z dětí si kreativně vyrobilo ozdobu – náramek, na předloktí si natáhlo krabičku od sirupu brufenu, který od nás dostalo před pár dny na horečku.


Foto: Děti v Chinkali opravdu nezáří čistotou

 

9. zápis - 7. července 2014

V neděli za námi do Fanuelu dorazili pacienti z okresního města Mchinji a dokonce z více než 200 km vzdáleného hlavního města Lilongwe. Vloni mi přišlo zvláštní, že za námi do terénní ordinace jedou tak daleko z miliónové metropole, po návštěvě místní fakultní nemocnice se tomu však už nedivím.

Cestou do Fanuelu jezdíme každý den kolem fotogenické skály s názvem Mlha (v sezóně dešťů se v průběhu srážek vytváří kolem skály mlhový opar). Dnes jsme se rozhodli, že na ní vystoupáme a podíváme se na region, ve kterém se pohybujeme, z ptačí perspektivy. Když znáte stav místních nemocnic, rozhodně nechcete skončit jako pacient, proto jsme se snažili být co nejvíce opatrní. Poslední úsek byl poměrně náročný, vyžadoval i šplhání po stromě rostoucím pod vrcholovým skalním blokem, výsledek ale stál za to. Dohlédli jsme až daleko za hranice Zambie.


Foto: Výhled z Mlhy

Následně nás čekalo vesnické shromáždění, kde nám bylo děkováno za pomoc a oceňováno naše nasazení bez nároku za odměnu a za vlastní náklady. My jsme znovu zdůrazňovali, co je důležité systematicky dělat v rámci prevence infekčních nemocí a podvýživy. Ve Fanuelu se dnes konal pohřeb, zemřela 20letá žena na epilepsii, zřejmě k nám nestihla včas dorazit. Věříme, že díky našemu zdravotnímu centru, kterého stavbu jsme dnes opět kontrolovali, se na diagnózy podobného typu již v této části Malawi už brzy umírat nebude.

Po modlitbách jsme se domluvili, že pro děti před setměním uděláme sportovně naučný den. Za sladkou odměnu ve formě bonbónu nebo lízátka měly děti kromě různých soutěží např. přinést alespoň 10 kusů odpadků z okolí. Všechny naše pytle a krabice se naplnily neuvěřitelně rychle, děti sprintovaly tam i zpět a tlačily se u odevzdávky, až jsme to z obav o ty nejmenší museli několikrát přerušit a přeorganizovat. Výsledkem bylo nejen čistější okolí, ale hlavně poučení pro děti i dospělé, že odpadky nepatří na zem a že jejich úklid by měl být samozřejmostí.


Foto: Malí kluci při soutěžích


Foto: Doc. Maďar v chumlu dětí

Stihli jsme toho tedy zase hodně a vrátili se „domů“ jako vždy až po setmění. A to ještě Jiřinka stihla živý telefonický rozhovor pro Český rozhlas Hradec Králové, kdy seděla pod banánovníkem a značkovala (štítkovala) darované kozy. Posledního pacienta jsme nakonec řešili ještě večer po návratu v Mchinji.

 

10. zápis - 9. července 2014

První dny tohoto pracovního týdne trháme rekordy v počtech pacientů na obou místech. Do Fanuelu za námi chodí pacienti ze vzdálenosti až 60 km. Jedna pacientka dorazila i z Lilongwe, což je kolem 250 km, jak jsme již zmínili, a jeden pacient z okresního města a následně musel čekat pod stromem celý den, než skončíme a vezmeme ho našim autem zpět, protože neměl na cestu domů. Dostalo se mu však od nás nejen léčby na dlouhé období, ale i další podpory. Bude totiž zřejmě muset podstoupit transplantaci srdce v JAR.

Obdivujeme maminky s miminkem na zádech a dalšími malými dětmi, kteří dorazí 20 km pěšky a celý den čekají, než se na ně dostane řada a na večer vyráží zpět. Samozřejmě pokud mají horečku nebo jiný akutní problém, mají přednost a čekací doba není dlouhá, i tak je však čeká dlouhá náročná prašná cesta zpět, kdy maminka nese dvě malé děti a větší děti další menší. Měli jsme tento týden i dva malé dost popálené kluky, dokonce i na obličeji. Do otevřených ran jim sedaly mouchy. Dochází k tomu u neléčené epilepsie pádem do ohniště při záchvatu.

Život jsme zachraňovali i pár týdenním miminkům, kterých maminka ztratila mléko. V těchto podmínkách by ta krásná stvoření umřela, v tom nám pomáhají kojenecké láhve, které jsme přivezli z ČR a v okresním městě dost těžce sháníme sušená mléka pro kojence. Vzhledem k tomu, že nejsou levnou záležitostí, maminka si jejich nákup prostě nemůže dovolit. Dvě miminka na tom byla už dost špatné, ale mělo by se nám podařit je zachránit. Pokud ano, budeme šťastní, ale nejšťastnější budou jejich maminky.

Rekordy v počtu pacientů se lámou i v oční ordinaci Tomáše v Mchinji. Na operaci za ním přijel pacient až ze 400 km vzdáleného města na severu Malawi a protože rádiový signál má dosah i do nedaleké Zambie a jeho rozhovor slyšeli i tam, přijeli za ním pacienti i z této sousední země. Operace trvají delší dobu než obvykle, protože Tomáš systematicky zaučuje místního kolegu Steva, který operuje pod jeho dohledem a on je samozřejmé pomalejší, nemá ještě potřebnou rutinu. Pro Tomáše je to samozřejmě i mnohem více stresující, protože konečnou zodpovědnost má on, všichni však chceme, aby projekty pokračovali i v mezidobí, kdy tu fyzicky není nikdo od nás z Evropy.

 

11. zápis - 10. července 2014

Vedle svých povinností v ordinacích se snažíme zvládat i další aktivity a projekty, na prvním místě však myslíme vždy na pacienty. Dnes ráno jsme, kromě tradičního doplnění zásob léků a sušených mlék pro podvyživené kojence, nakoupili i deky pro děti z chudých rodin. Večerní, noční i ranní chlad je velmi nepříjemný a bez patřičné ochrany vede k nemocem. Antibiotické suspenze a sirupy proti horečce a kašli u dětí proto patří k nejčastěji dokupovaným lékům. Deky tedy nejen brání zbytečným nemocem, ale šetří peníze na léky. Chudých rodin bez jediné deky na mnoho dětí je však pořád ještě dost. Kromě léků rozdáváme i různé školní potřeby, zejména propisky a sešity. V základní škole ve Fanuelu jsme žákům předali i dopisy a vlastnoručně vyrobené záložky do knih od dětí z Hronova. Originální osobní dopisy obsahovaly i jméno, věk a adresu autora. I když nejbližší pošta je daleko a místní děti na mezinárodní známku na dopis nemají, věříme, že přes učitele Amose a našeho místního koordinátora Aarona se nám podaří založit a udržet jejich vzájemnou komunikaci.


Foto: Rozdávání dopisů


Foto: "Co mi napsal kamarád z Česka?"

Dnes dělala Jiřinka rozhovor s nejvyšším náčelníkem distriktu Mchinji, který nás poctil svou návštěvou v ordinaci, pro Český rozhlas. Bylo úsměvné, jak upřímně a spontánně vyjadřoval radost z naší pomoci jeho lidem, dokonce říkal, že by si hned od nadšení zatančil.

Čeká nás opět po roce setkání s Rotary klubem v Lilongwe, se kterým se snažíme pod taktovkou Rotary klubu Ostrava International i katovických Rotariánů o získání tzv. Global Grantu na mobilní kliniku. Ta by měla objíždět venkovské oblasti a zajíždět přímo do nejchudších vesnic. Snad tato spolupráce dospěje do úspěšného konce a posune naše možnosti pomáhat těm nejchudším zase výš na další úroveň.
 


Foto: Čekající pacienti


Foto:V terénní ordinaci...

 

12. zápis - 11. července 2014

Konec dalšího týdne se nese ve znamení ordinování, některé léky vyčleňujeme bokem a zanecháme je na místě ve Fanuelu, kde je bude, tak jako vloni, postupně vydávat zástupce ředitele školy pro pacienty, které jsme nastavili na dlouhodobou léčbu, např. astmatu nebo epilepsie. Vyčleníme i léky na horečku, bolest, vitamíny, obvazy, náplasti, pro základní školu máme celou lékárničku. Všechny další zásoby odložíme dočasně pod zámek a po dokončení stavby kliniky je převezeme do ní. Postup stavebních prací ještě před odjezdem zkontrolujeme. Už teď klinika pomáhá tím, že stavební firma, která vyhrála naše výběrové řízení, zaměstnává i místní pomocné dělníky, hlídače, nosiče vody a další obyvatele Fanuelu a okolních vesnic. Při každé návštěvě staveniště je nám předkládán stavební deník a tempo prací je až překvapivě vysoké a to například míchačku nahrazuje manuální práce. Každý týden stavba doslova roste před očima. Vzhledem k tomu, že základová deska je kvůli sezóně dešťů dost vysoká, ujišťovali jsme se, že nebude opomenutý bezbariérový přístup.

Při dnešním přejezdu částí Malawi jsme mohli vychutnávat nádhernou scenérii této krásné, ale chudé země. Na úpatí hor vesničky z hliněných domů se slaměnou střechou, jednoduché kostelíky a školy v podobném stylu, děti s míčem z plastových pytlíků… Klikatá silnice vedla až do výšky téměř 1500 m.n.m. a zastavili jsme se i na hranici s Mosambikem. Hned první dům za hraničním kamenem je ještě i dnes zdevastovaný po mosambické občanské válce a to už od ní uplynula dlouhá řada let. Válka v Mosambiku značně vyčerpala i sousední mírumilovné Malawi, které poskytlo útočiště více než miliónu uprchlíků. Někteří se navíc do své domovské země nikdy nevrátili, z hlediska mé osobní zkušenosti s oběma zeměmi se jim vůbec nedivím. Naše cesta vedla i kolem Národního parku Malawi, prvního sladkovodního národního parku na světě. Věřili byste, že většina obyvatel Malawi ikonu jejich země – jezero s obrovským množstvím endemických druhů ryb nikdy na vlastní oči neviděla? Cestu k němu si jednoduše nemohou dovolit. Platí to i o dětech z Fanuelu a dokonce i o jejich učitelích. Odpoledne jsme se na chvilku zastavili v pralese u obrovského baobabu, u kterého kdysi stál i nejslavnější objevitel Afriky David Livingstone. Už v jeho době to musel být obrovský strom, je největším v celé zemi a dnes má přes 800 let. Nedaleko je i hřbitov misionářů, velká část z nich umírala na malárii a tato diagnóza je pro lidstvo hrozbou až do dnešní doby.
 

13. zápis - 15. července 2014

Na konci každé mise přichází čas na rekapitulaci. V první řadě děkujeme vám všem, kteří jste naši práci v Malawi na dálku sledovali, mnozí z vás nám psali povzbuzující vzkazy na e-mail či Facebook. Místy jsme byli skutečně hodně unavení a vaše pozitivní energie i pocit, že pomáháme jako vyslanci mnoha lidí s dobrým srdcem u nás, nám dával sílu pokračovat dál. Pomohli jsme společně stovkám bezbranných a nemocných lidí, které lze bez váhání označit za nejchudší na naší planetě. Osobně jsme navštívili místa, kde nikdy před námi nebyl bílý člověk. Místním lidem jsme poskytli konkrétní pomoc, vždy však udržitelným způsobem, který musí dál udržovat vlastní prací. Dali jsme jim současně pocit naděje, který je pro život velmi důležitý. Pocit, že v tom nejsou sami a pokud by došlo k nejhoršímu, mají se na koho obrátit. Pocit, že se najde někdo, kdo je a jejich děti nenechá umřít. Jejich každodenní život je neskutečná dřina; i děti, které nejsou podvyživené, trpí neustále hladem a často i žízní, v nedůstojném oblečení s dírami i na intimních místech.


Foto: Ve vesnici Chinkali


Z řad našich pacientů a při pochůzkách vesnicemi jsme identifikovali dalších 115 velmi chudých rodin, které od nás potřebují rychlou pomoc, aby na to děti nedoplatili životem. Dostanou 2 kg sóji, většinu z toho na zasazení, příští rok jí mohou sklidit až 50 kg. Dále dostanou deku a moskytiéru, podvýživa výrazně oslabuje imunitu - a malárie nebo bakteriální infekce by mohla vést ke špatnému konci. Čtvrtou položkou bude cassava (maniok) – je to jistota pro případ slabé sezóny dešťů. Vyroste i v nekvalitní suché půdě a zajistí tak, aby rozmar počasí nevedl k vyhladovění celé rodiny.

Další projekty do budoucna jsou spojené s podporou studia talentovaných dětí na střední škole, čímž bude postaráno o jejich budoucnost – v průměru na to stačí 250 Kč měsíčně. Budeme potřebovat podporu pro fungování Česko-slovenského zdravotního centra, od kterého si místní slibují tak moc. Chceme podporovat vzdělávání a čtení zřízením knihovny, pomoci s rekonstrukcí několika tříd místní základní školy a učebními pomůckami. Několik nově založených kozích minifarem a základ nového stáda krav by měly poskytnout tak potřebné bílkoviny stovkám dětí, v první řadě těm s nejvyšším stupněm malnutrice.

Mimochodem, místní škola od nás obdržela vloni kukuřici k zasetí a letos sklidili, i díky práci studentů, 50 pytlů kukuřice a mohou začít poskytovat dětem jídlo na celý semestr z vlastních zdrojů. Příští rok si již pokryjí celý školní rok. Rodiče to motivuje k posílání dětí do školy, pro děti to má edukativní charakter a navíc nebudou mít jen jedno jídlo denně až pozdě odpoledne. Učení jde bez hladu líp. Letos jim poskytneme k zasetí i balíčky sóji a zeleniny.

Pro dospělé bychom rádi organizovali odpolední kurzy (workshopy) manuálních zručností – šití na stroji, pletení košů atd. Dát jim šanci, jak si zlepšit vlastní prací život i jinak než farmařením, tedy kopáním jednoduchou motyčkou do suché a poměrně nekvalitní půdy a být vystavený každoročnímu riziku rozmarů počasí s možnými fatálními následky.

K pomoci mnoha lidem stačí málo, např. podporou jednoho studenta se pomůže celé jeho stávající i budoucí rodině – už nikdy žádnou další pomoc nebude díky vzdělání potřebovat a naopak přinese to, co se naučil, zpět do své vesnice. Trvalý příkaz na účet podle svých možností, vůbec nemusí být na velkou částku, pomůže vyřešit mnoho problémů. Nemusím určitě opakovat, že pro pomoc chudým použijeme každou darovanou korunu. Všichni obdarovaní jsou skutečně moc vděční, osobně jsem jim na místním shromáždění zdůrazňoval, že pomáháme nejenom my, které tam vidí osobně, ale i velké množství lidí u nás doma, kteří nemohou přijet, ale často na ně myslí. Sledujte nás prosím tedy dál na www.pomoztesnami.cz a pokud chcete, připojte se.
 

Rastislav Maďar
předseda n.o. International Humanity a odborný garant center Očkování a cestovní medicíny Avenier

 

Další články v rubrice
Má ještě očkování proti chřipce tuto sezónu smysl? Aktuální otázky a odpovědi Doc. Maďara na téma chřipka. 10.01.2017

V současné době probíhá v České republice chřipková epidemie a v souvislosti s tím se  v médiích objevují informace, že na očkování je již pozdě. Je to pravda?

Aktuální informace k očkování proti žluté zimnici 13.12.2016

Informace k očkování žluté zimnice pro cestovatele.

Rozhovor - Cestování seniorů 01.12.2016

Poslechněte si rozhovor s MUDr. Hanou Ševčíkovou o cestování osob nad 55 let.

Výrazný letošní nárůst případů klíšťové encefalitidy pokračuje 28.11.2016

Po dvou letech poklesu zaznamenáváme v letošním roce v České republice nárůst klíšťové encefalitidy.

Aktuální informace k chřipkové sezóně 2016/2017 21.11.2016

Nižší vlhkost vzduchu a méně slunečného záření v nadcházejících měsících prodlužují životaschopnost chřipkových virů v prostředí.