Nahrávám

Živý článek - humanitární mise Malawi

Zdravotnický tým pod vedením Doc. MUDr. Rastislava Maďara Ph.D., garanta center Očkování a cestovní medicíny Avenier, odletěl 29.června opět pomáhat do jedné z nejchudších zemí světa - Malawi. Mise končí 16. července, kdy se tým vrací zpět do České republiky.


Hlavní cíle této humanitární mise jsou

  • léčba pacientů v chudé oblasti Fanuel, kde žije 400 tisíc obyvatel bez dostupné zdravotní péče,
  • boj proti těžké podvýživě dětí, malárii a dalších preventabilním zdravotním problémům,
  • položení základů místního zdravotního centra,
  • pomoc okresní nemocnici v Mchinji, kde budou pod vedením očního specialisty, MUDr. Tomáše Utíkala, prováděny operace šedého zákalu s výměnou oční čočky. Záchrana či návrat zraku je pro místní obyvatele jako zázrak. Pokud zachráníme zrak živiteli rodiny, zachráníme tak několik životů najednou,
  • humanitární mise se zaměří i na pomoc lidem a dětem z nejchudších venkovských oblastí, jejichž obyvatelé nemají možnost vzdělání ani realizace svých schopností a talentu,
  • udržitelný rozvoj komunit a vzdělání pro nadané chudé děti jsou nejrychlejšími cestami ke změně života v chudé Africe.

Lékaři z International Humanity jsou zvyklí léčit a zachraňovat životy v polních podmínkách a nejinak tomu bude i tentokrát. Budou pracovat v odlehlých vesnicích, kde nepůsobí žádná jiná humanitární organizace, v oblastech nedotčených turismem. Lékaři odlétají vybaveni zdravotnickým materiálem, důležitými léky, vitamíny a diagnostickými přístroji i testy. Nemohli by však pomáhat bez finanční podpory jednotlivců i firem, bez materiálních darů od sponzorů a partnerů.

zdroj: ČTK


První zpráva z humanitární mise v Malawi, 5. červenec

Po čtyřech přeletech z Vídně přes Frankfurt, Addis Abebu a Blantyre jsme přistáli v hlavním městě Malawi Lilongwe. Zde nás již čekal náš dvoučlenný předvoj, který přiletěl o dva dny dříve s doplněným sortimentem léků a zdravotnického materiálu, který za tu dobu sehnali a nakoupili. Z letiště jsme ihned vyrazili na dvouhodinovou cestu autem na západ do městečka Mchinji u zambijských hranic, kde jsme založili naši základnu.

Ráno jsme po snídani vyrazili na cestu dlouhou hodinu a půl jízdy po nezpevněných silnicích do míst našich projektů, zejména do osady Fanuel. Vítaly nás stovky místních obyvatel tancem a zpěvem, což je jediný způsob, jak nám mohou vyjádřit svou vděčnost. Následovaly projevy náčelníků vesnic a dalších vážených hostů, recitace místních žáků a představování hostů – tedy nás šesti.

Potom už nás čekala práce, na kterou jsme se moc těšili. Denně zvládáme více než 100, někdy i 150 pacientů, zavedli jsme lístečkový systém s čísly, aby nemuseli pacienti nebo jejich rodinní příslušníci stát dlouhé hodiny na slunci. Akutní případy a velmi podvyživené děti však mají přednost, a tak se někdy dostává řada na první pacienty s číslem dost pozdě. Jejich trpělivost je však obdivuhodná. Bez jídla a pití často čekají i půl dne, než mají možnost být prvně v životě léčeni skutečným lékařem a než dostanou léky, které nemá ani místní okresní nemocnice. Ta je ale pro nemocné i tak příliš daleko a na 350 lůžek jsou tam stejně jen 2 (slovem dva) lékaři, což asi dost vystihuje kvalitu péče, které se tam pacientům dostává.

Situace mnoha místních lidí je skutečně zoufalá, a proto chceme jejich životům pomoci i jinak než zdravotní péči. Velmi mnoho děti trpí podvýživou, nedostatkem bílkovin, jsou nemyté, v roztrhaném oblečení, zanedbané. I dnes jsme léčili malé pacienty z několika rodin se 6 dětmi bez otce. Maminka to samozřejmě nemá šanci zvládnout. Chceme jim proto poskytnout výživnější plodiny k pěstování, než je tradiční kukuřice, jako například sóju nebo cassava. Nejchudší rodiny dostanou kozy nebo slepice na založení trvale udržitelného chovu. Diagnóz řešíme celé spektrum, od malárie přes parazity a vředy či nehojící se rány až po epilepsii. Právě mladý kluk s těžkou epilepsií vyžadoval zatím ze všech pacientů nejvíc mé práce. Při záchvatech spadnul opakovaně do ohniště a byl mnohonásobně těžce popálený. Byl moc statečný, ale v takovém zanedbaném stavu mu do jedné z hnisajících ran vletěla moucha, která mu tam nakladla vajíčka. Naše spádová oblast představuje stovky vesnic, ve kterých žije přes sto tisíc obyvatel bez dostupné zdravotní péče.

V pátek k nám z Evropy dorazí poslední oční přístroj, který potřebuje MUDr. Tomáš Utíkal k provádění výměn oční čočky u pacientů s oboustranným šedým zákalem – měl by začít operovat v pondělí, zatím statečně a výborně zvládá práci všeobecného lékaře pro vesnické pacienty. Některé děti jsou úžasně statečné, jiné se nás bojí (taky mají proč, když máme na ně připravené jehly), tak jako malí pacienti u nás. Dostávají od nás kromě léků vitamínové bonbony, malé hračky, půllitrová balení mléka, což nám pomáhá překonat malou nedůvěru vůči bělochům, které možná nikdy v životě neviděly. Když dostanou malou hračku, některé jsou tak šťastné, že zapomenou na bolest a podvýživu, a doslova křičí radostí, aby se o ten pocit podělily. I zde platí, že když je u focení požádáme o úsměv, neumí to, i když se snaží. Ve svém krátkém, ale těžkém životě totiž neměly moc důvodů se usmívat. Snad jej budou mít vice díky International Humanity, všem stávajícím i budoucím dobrovolníkům, dárcům, sponzorům a dalším lidem s dobrým srdcem.

V pátek nás čeká standardní ordinační den a na sobotu jsme zorganizovali malnutriční kliniku a sezvali si podvyživené děti. O tom se pokusíme i přes problémy s přístupem k internetové síti o víkendu informovat.


Druhá zpráva z mise, 8. červenec


V pátek jsme absolvovali další dlouhý ordinační den, který pro nás skončil až kolem 23. hodiny. Je pro nás skoro neuvěřitelné, že pacienti za námi přicházejí ze vzdálenosti až desítek kilometrů, pěšky, volským povozem nebo jako spolujezdec na kole, podle závažnosti svého stavu. Největší vzdálenost, kterou jsem zaznamenal, byla přes 70 km. Po ošetření absolvují dlouhou vzdálenost zase zpět, nebo musí přespat v Fanuele, kde ošetřujeme, a vyrazit na cestu zase ráno. Je pro nás při vší únavě potěšující, že přímo nebo nepřímo se k nám dostávají pochvaly pacientů za kvalitu péče, kterou jim ve velmi improvizovaných terénních podmínkách poskytujeme. Energií do další práce jsou pro nás samozřejmě dobré výsledky léčby. Pacientů je zřejmě nekonečné množství, ale tím, že zůstáváme delší dobu na jednom místě, máme možnost si zkontrolovat vývoj jejich stavu, opakovaně převázat rány a pozvat pacienty na další kontrolu, což využíváme zejména u podvyživených dětí.

V sobotu jsme museli dokoupit potřebné léky v okresním městě Mchinji, zejména antibiotika, a skvěle se nám hodila zásilka léků a zdravotnického materiálu, kterou k nám nasměrovala Katka Znamenačková z České republiky. Zásilka k nám dorazila v pátek odpoledne. Následně jsme se vydali zpět mimo civilizaci desítky kilometrů od poslední asfaltové silnice do Fanuelu, kde léčíme. Není tam rozvod vody, elektrické energie, bezdrátové sítě, ani kanalizace, zato pohled na noční oblohu je skutečně fascinující. Něco takového v Evropě nemáme šanci vidět. A právě únavná sobota nám definitivně ukázala, jak nezbytná je tady naše pomoc.

Zorganizovali jsme tzv. malnutriční kliniku (viz obrázek, dítě s malnutircí) a vyzývali předem v průběhu týdne všechny rodiny, aby se dostavily s podvyživenými dětmi. Výlučně nevýživná kukuřičná kaše může přivodit dětem těžkou podvýživu a smrt, živočišné bílkoviny jako např. vajíčka, mléko, či maso jsou však absolutně mimo finanční možnosti většiny rodin. Zdejší lidé nemají ani na to, aby si koupili domácí zvířectvo a následně udržovali chov. Více než 150 rodin od nás dostalo základní balíček obsahující mléko, vajíčka, sóju, mýdlo, pár máslových sušenek, kousek krájeného chleba a k tomu použité oblečení, botičky a hračky darované z ČR. Samozřejmě tam, kde to bylo nutné, i léky a kojeneckou výživu.

I když jezdím na lékařské humanitární mise už dlouhou dobu, tolik těžce podvyživených dětí za tak krátký čas jsem ještě neviděl. V roce a půl i ve dvou letech se děti ještě neumí postavit na nožičky, protože nemají sílu, tenoučké nožky je neunesou, děti jsou letargické, nateklé, s velkým bříškem, nemocné, ubolené, prostě něco, co by se v 21. století na této planetě už vyskytovat nemělo. Některé mají v krásných velkých očích strach, jiné zvědavost, další se k nám tulí. Častou příčinou tak dramatické podvýživy je skutečnost, že nezvládnou přechod z kojení na stravu, kterou je bohužel jen a jen nechutná nsima, takže se to stravou vlastně ani nedá nazvat. To jediné si ale mohou rodiče dovolit. Matka postupně ztrácí mléko a dítě upadá.

Naše mléko z pytlíku podávané přes stříkačku ale těmto dětem chutnalo, větší z nich si dali s chutí i sušenku. Dojemné bylo, když jsme extrémně podvyživené dítě krmili stříkačkou a mléko, které mu stékalo po velkém nateklém bříšku, si bral na prstík a olizoval jeho starší sourozenec. Tak zoufalá je jejich situace. Prakticky pro všechny vesnické, ale i pro velkou část městských rodin je luxusem i u nás běžný chléb, vajíčko nebo mléko. O masu si mohou nechat jen zdát. Rodiče od nás dostali desatero, jak takovým stavům lépe zabránit a jak chránit zdraví svých dětí obecně. Někteří však potřebují další udržitelnou pomoc, proto jsme dnes darovali nejchudším rodinám (někdy i se 6 dětmi bez rodičů jen s babičkou, či jinými příbuznými) 6 koz. Děti si takový osud nezaslouží a nemohou za to, jaká je globální ekonomická situace světa, jejich země, či rodiny.

Dnes v neděli jsme rovněž neodpočívali. Kromě jiného se odehrála velká slavnost za účasti více než 1000 místních obyvatel. Poklepali jsme na základní kámen československé nemocnice, kterou chceme pro chudé tady postavit. Více než tisíc lidí neslo na symbolické místo základního kamene cihlu nad hlavou, včetně dětí, které byly taky hrdé na to, že u takové památné události mohou být. Lidé u toho nádherně zpívali a bylo to celé krásně dojímavé. Nemocnice bude mít spádovou oblast přes 400 000 obyvatel z téměř 900 vesnic, které byly dosud bez dostupné zdravotní péče. S výstavbou se počítá ve třech etapách. Na provozu nemocnice se bude podílet místní personál i dobrovolníci z Evropy, zejména z České republiky a Slovenska. Obyvatelé Malawi si československé pomoci velmi váží a každá rodina se na stavbu nemocnice pokusí v rámci svých skromných možností přispět, např. darováním cihel, skromné finanční částky nebo prací.

Zítra se naše skupina rozdělí, oční lékař Tomáš Utíkal, který dosud v Malawi dělal spíše všeobecnou medicínu, spolu s Hankou Fialovou zůstanou v Mchinji v nemocnici District Hospital, kde budou provádět výměny očních čoček u pacientů se šedým zákalem, a zbytek skupiny čeká opět ordinace ve Fanuelu a mnoho pacientů.
 

Třetí zpráva z mise, 13. červenec

Pokračujeme další zprávou popisu naší aktuální mise v Malawi. V pondělí ráno jsme přivezli do okresní nemocnice v Mchinji fakoemulsifikační přístroj, který nezbytně potřeboval MUDr. Tomáš Utíkal (dále Tom) k provádění očních operací. Ten přístroj je velký, neskladný a křehký, takže jsme si na jeho doručení museli pronajmout malý náklaďák. Po jeho instalaci zahájil Tom s Hankou Fialovou a místní skvělou sestrou Felicitas zkušební provoz a provedli první operace. Pacientům s oboustranným šedým zákalem vrací zrak a k tomu zachránili oko pacientovi, který si při práci zarazil trn hluboko do oka. V úterý jsme již odzkoušený přístroj slavnostně odevzdali vedení nemocnice a přislíbili další spolupráci ve prospěch chudých pacientů.

I poměrně velké spádové okresní nemocnici značně chybí zdroje na chod, léky a zdravotnický materiál, takže někteří členové místního vedení byli z naší pomoci upřímně dojati. Ve stejný den se však vyskytly první problémy s výpadkem vody a dodávkou elektřiny, bez nichž nebylo možné používat parní sterilizátor. Kvůli výpadku elektřiny dokonce na vedlejším operačním sále umřela v průběhu operace žena s infekčními komplikacemi po císařském řezu, zůstalo po ní miminko. Co se stalo s ostatními pacienty napojenými na přístroje, se můžeme jen domnívat.

Než se nejistá situace s dodávkami vody a elektřiny vyřeší, středeční operační program byl přeložen na čtvrtek a pátek a Tom s Hankou se přidali k mé skupině ordinující od pondělí již bez nich v redukované sestavě ve Fanuelu. I když nás bylo o dva lidi méně, pacientů neubývalo, spíše naopak. A k nim se přidávaly pozvané kontroly. V pondělí i v úterý náš pracovní den skončil v jedenáct večer, usínali jsme již cestou v autě, tedy naštěstí až na řidiče Johna, který celý den vozil pacienty z vesnic na operace do Mchinji a zpět. Pomoc dvou lidí navíc byla i kvůli narůstající únavě moc potřebná. Tom i Hanka přiznali, že jim za ty dva dny terénní všeobecná medicína už chyběla a na ordinování ve vesnici se těšili.

Spektrum pacientů je po všechny dny podobné, různé bolesti, otevřené rány, astmatici, epileptici, infekční nemoci, paraziti, malárie, podvýživa, bilharióza a mnoho jiných problémů. I když pracujeme všichni improvizovaně v relativně malé tmavé místnosti, díky výborné organizaci, kterou jsme společně zavedli, má naše práce systém a řád. Navíc nám značně diagnosticky pomáhají krevní malarické rychlotesty, které jsme zakoupili v Malawi, a navíc CRP testy a močové diagnostické proužky, které jsme dostali od sponzorů u nás doma. Dětem dáváme vitamíny, nutriční prášky, ale i hračky a oblečení od velkého množství dárců z ČR, a tak pomáháme nejen my, ale našim prostřednictvím i velké množství dalších lidí. Věřím, že když se nám podaří zlepšit ve Fanuelu pobytové podmínky, budou mít někteří možnost se na toto kouzelné místo s jednoduchým životem podívat. Zatím vás můžeme ujistit, že místní chudí lidé mají z naší společné pomoci obrovskou radost. Do příjezdu misí International Humanity nebyl v této oblasti žádný běloch a nebyl tam ani nikdo jiný, kdo by jim podal pomocnou ruku. Smutných a bez naší pomoci beznadějných případů je tam velké množství, s malou pomocí, ale může drtivá většina skončit happyendem. Potěšilo nás, že několik pacientů se stavilo poděkovat za léčbu a zlepšení stavu, jiní to ani nemuseli říkat a výsledek jsme viděli na vlastní oči. Ať už v blízkosti ordinace nebo při jízdě autem jsme je viděli zase pracovat, či chodit pěšky s úsměvem.

Vzhledem k tomu, že ve středu ráno se nám podařilo vyřešit riziko výpadku elektrické energie v nemocnici v Mchinji malým záložním generátorem alespoň pro operační sály, Tom od čtvrtka pokračoval v operacích, tentokrát i s Jirkou Teslíkem a Hankou, v pátek následně s Alenkou. Druhá polovina, tedy Dan Gamrot, který mi při ordinování skvěle pomáhal, skutečná práva ruka lékaře, mimo jiné udělal desítky krevních testů na malárii a CRP, a dále Alenka, která se taky řídila základním heslem humanitárních misí „Každý dělá všechno, resp. cokoliv, co je potřeba“. I ona úspěšně mimo jiné zvládala píchat prstíky nejen dospělých, ale i dětí, samozřejmě hlavně proto, abychom jim mohli co nejlépe pomoci.

Ve čtvrtek jsme měli hektický program, ráno dokoupení materiálu na zřízení půjčovny nářadí ve vesnici, lopaty, pily, kladiva, krumpáče, které by měly pomoci vesničanům. Ve vesnici není ani jedno kladivo a k zatloukání hřebíků museli používat kusy cihel, což trvá mnohem déle a je to málo efektivní. Přitom sehnat obyčejné kladivo nebylo vůbec jednoduché ani ve městě. Následně jsme ráno dokoupili chybějící léky, včetně prazikvantelu na bilharziózu a moskytiér pro chudé rodiny. Na seznamu jsme měli i dezinfekční mýdla na různé kožní afekce hlavně dětských pacientů. Následně jsme se z Mchinji přesunuli hodinu a půl jízdy na sever do Fanuelu, navštívili místní školu a odevzdali tam velkou zásobu sešitů, učebnic pro žáky, různých učebních pomůcek pro žáky i učitele, mnoho propisek, míče, mýdla, mléko a vajíčka pro podvyživené žáky, založili jsme knihovnu se systémem půjčování námi zakoupených knížek pro děti i dospělé tak, jak to funguje u nás. Mimochodem nejbližší knihovna, či knižnice je až v hlavním městě, což jsou zhruba 3 hodiny jízdy osobním autem. Místní základní škole jsme přislíbili i další pomoc, aby se zlepšila kvalita výuky. Škola je v podstatě jen 6 tmavých místností bez stolů, lavic či židlí, s plísní, bez oken a dveří, jen s otvory a malá komůrka jako kancelář ředitele. Učí se tam přes 600 žáků z okolních vesnic v 8 třidách podle ročníků. Sedí na podlaze a píšou na kolenou. Ředitelna má aspoň chabé dveře, protože se tam uzamykají na noc všechny cennosti, kterými jsou sporé učební pomůcky a výkazy. Jedinou výzdobou místností tříd jsou jednoduché geografické mapy namalované svépomocí na zeď zřejmě černým uhlíkem. Snad se nám vedle stavby nemocnice, mimochodem její pozemek je hned za školou, podaří sehnat i sponzory, kteří pomohou i místní základce alespoň vybílit zdi a možná i nakoupit lavice a židle, dále i knížky, alespoň jednu na dva žáky.

Po odevzdání darů škole, spuštění projektu půjčovny nářadí i knihovny a věnování posledních zakoupených koz a moskytiér nejchudším rodinám jsme zamířili tam, kde nás už v řadě trpělivě čekalo zase přes 100 pacientů. Ty neschopné čekání ve stoje jsme samozřejmě hned vzali jako urgentní případy. I když pacienti mají pořadová čísla rozdaná v předchozích dnech, akutních případů je někdy tolik, že za první 3 hodiny stíháme někde jen 5 čísel. Jeden až dva naši lidé se neustále pohybují mezi čekajícími pacienty (mnoho z nich v průběhu dne stále přichází), aby nám neunikl žádný vážný případ a nečekal v řadě s ostatními, například dítě s vysokou horečkou. Přítomnost mezi desítkami čekajících současně využívají naší kolegové na jejich vzdělávání ohledně ochrany zdraví, správné výživy, hygieny apod. Sepsali jsme dokonce 15 bodů, které se budou učit o této problematice v místní škole, dále budou zmiňovány v kázáních i v rámci komunitních setkání dospělých. Kromě naší československé skupiny nám neustále pomáhají naši malawijští kolegové Aaron a řidič John, k tomu nám tlumočí místní zástupce ředitele školy a health surveillance officer. Součástí týmu jsou každý den i další 2 až 3 námi pečlivě zvolení dobrovolníci schopní a ochotní pomáhat bez jídla a vody každý den až do pozdního večera. Bez nich by zvládnutí tak velkého davu zoufalých a nemocných lidi nebylo zřejmě možné a i od nich je to oběť ve prospěch jiných lidí, i když jsou to jejich krajané. Léky a zdravotnický materiál dělíme postupně na 2 části. Ty, které necháme komunitě na léčbu běžných bolestí, pokračovaní nasazené léčby epilepsie a jiných stavů, a ty, které věnujeme jako humanitární dar nemocnici v Mchinji. Jejich hlavním lékem je totiž obyčejný levný paracetamol.

Čtvrtek a pátek - Tom a další 2 kolegové zajišťují operace očí v Mchinji a zbytek mojí skupiny s Hankou a Danem se ve čtvrtek večer přesouvá do hlavního města Lilongwe, kde nás čeká několik nezbytných schůzek týkajících se vyjednání podpory výstavby naší nemocnice na ministerstvu zdravotnictví a účast na meetingu místního Rotary klubu, jehož kontakty a know-how můžeme potřebovat. K tomu ještě další povinnosti pro zajištění různých rozvojových projektů v této zemi a pro následný fund raising tj. sbíráni finanční podpory. Bez toho všeho by pomoc těmto nejchudším lidem naší planety byla značně omezena. I nadále platí, že pro ně využijeme každou získanou korunu. Je to důležité i proto, že k záchraně života stačí často jen velmi málo. Za dobu naší přítomnosti v oblasti významně klesl počet pohřbů a to je něco, co nás alespoň na chvilku opravňuje k dobrému pocitu užitečnosti. A s námi všechny ostatní kolegy, přátele, individuální dárce i firemní sponzory v ČR a na Slovensku. Děkujeme, že nám pomáháte pomáhat.

Poslední zpráva z mise, 17. červenec

Na konci mise jsme v oblasti Kasungu zažili agresivní útoky much tse-tse. Prudce, ve velkých počtech a vytrvale nalítali do skel naší dodávky. Intenzitu jejich ataků nepomáhali zmírnit ani pasce, které jsme viděli nastražené podél silnice. Něčeho takového je schopná z říše hmyzu zřejmě jen tse-tse. Mouchy seděly na sklech dodávky a čekaly, až nevydržíme to horko a stáhneme okno. Naše stará dodávka totiž neměla fungující klimatizaci a dokonce ani obyčejnou cirkulaci vzduchu. Smažili jsme se tedy jako v pohyblivém skleníku a v zavazadlech lovili naši chemickou výbavu z center očkování a cestovní medicíny Avenier. První útoky nás překvapily ještě s otevřenými okny, a protože tyto mouchy letí zejména na modrou a černou barvu, první pokousaný byl náš černošský řidič v modré košili. Vždy jsem říkal, že lepší je dostat 5krát choleru než jednou spavou nemoc, takže situaci jsem považoval za vážnou a dle mého chování se jako obvykle orientoval i zbytek skupiny, takže nálada zhoustla. Mouchy byly schopné letět vedle našeho auta do rychlosti cca 20 km/h. Problémem bylo, že neasfaltová silnice byla v tak špatném stavu, že vyšší rychlost byla možná jen málokde. Navíc i při ní se prostě vezly, dokonce jim nevadil ani rozpálený plech nebo sklo. Chemie ve formě repelentů a insekticidů nakonec vyhrála, ale po dojezdu na místo jsme poměrně dlouho seděli v autě a zvažovali, kdo jako první vystoupí z relativního bezpečí auta. V průběhu mise se nám moc hodila i další výbava z center Očkování a cestovní medicíny Avenier. Vedle již zmíněných repelentů Ultrathon a Biolitu Uni jsme byli všichni vybaveni Filtrační láhví SOS, které se zase osvědčily. Ani jednou jsme si nemuseli koupit pitnou vodu v PET lahvi, užitkovou kohoutkovou vodu láhev změnila na bezpečnou pitnou. Vyhýbali jsme se i syrové zelenině a vedle antimalarik užívali probiotika Biopron, takže ani jeden z nás neměl žádné zažívací problémy. Všichni členové mise byli samozřejmě v Avenieru před cestou očkováni a opět se ukázalo, jak důležitá je dobrá příprava na cesty včas před odjezdem. Mimochodem, tři mouchy tse-tse jsem přivezl i domů, neživé tak hrozivě myslím nevypadají.

Po ukončení všech úkolů, kterých bylo tak moc, že nezbylo moc času na pořádný spánek, jsme nakonec nasedli do letadla v hlavním městě Malawi Lilongwe, příznačně pro tuto chudou zemi nefungoval ani tady elektrický proud a palubní vstupenky i ostatní věci nám vypisovali ručně jako před desítky let před érou počítačů. Dvěma přelety jsme dorazili do hlavního města Etiopie Addis Abeba a po noci strávené v tomto hlavním městě Africké unie (významem jako Brusel pro EU) jsme nakonec dalšími dvěma lety zamířili přes Frankfurt na mezinárodní letiště ve Vídni a následně domů do ČR, kam jsme dorazili dnes brzy ráno 17.7.

Děkujeme všem, kteří nám drželi pěsti a na dálku posílali energii. Díky všem, kteří si koupili charitativní kalendáře nebo CD-čka s africkou hudbou, výtěžek z jejich prodeje nám pomohl nakoupit tak potřebné léky a další humanitární či rozvojovou pomoc pro mnoho z nejchudších obyvatel naší planety. To platí samozřejmě i pro všechny přímé dárce finanční či jiné pomoci. Naše společná pomoc byla moc potřebná a v našich myslích jste byli v Malawi s námi.

Rastislav Maďar
předseda n.o. International Humanity a odborný garant center Očkování a cestovní medicíny Avenier


Související článek

 

 
 

Další články v rubrice
Ne Zika ale dengue je nejvýznamnější virovou infekcí přenášenou komáry 19.05.2017

Nikdy v historii lidstva necestovalo do zahraničí tolik osob, jako je tomu v dnešní době a tento trend pozorujeme i u obyvatel naší země.

Rozhovor se sportovkyní Michaelou Hrubou 10.05.2017

Michaela Hrubá dosáhla přes svůj mladý věk velkého množství úspěchů. Je jedním z největších medailových příslibů české atletiky do budoucna.

Epidemie malárie v jihovýchodní a jižní Africe 24.03.2017

Po zhoršení epidemiologické situace v severní Namíbii (oblasti Kavango East, Kavango West, Ohangwena a Zambezi), kde v posledním období hlásili významný nárůst případů malárie následkem intenzivních dešťů, nastala podobná situace i v okolních zemích, v Botswaně a v severní části Jihoafrické republiky. Nejvíce jsou zasažené botswanské oblasti Okavango, Ngami, Chobe, Boteti, Tutume a Bobirwa, ze kterých zejména Okavango a Chobe patří k regionům vyhledávaným zahraničními turisty. V JAR je již tradičně nejhorší situace v severní provincii Limpopo, kde se nachází i oblíbený safari park Kruger. Všem návštěvníků uvedených zemí se kvůli probíhajícím epidemiím malárie doporučuje pečlivé používání repelentů, moskytiér, aplikace insekticidů a v indikovaných případech i antimalarická chemoprofylaxe formou preventivního užívání tablet Malarone. 

Chat: Jaké zdravotní problémy může způsobit klíšťová encefalitida a jak se chránit? 21.03.2017

Česká republika je v evropském žebříčku dlouhodobě na prvních místech ve výskytu onemocnění klíšťovou encefalitidou

Klíšťovou encefalitidou se v ČR stále nakazí stovky lidí ročně 08.03.2017

Podívejte se na reportáž z tiskové konference o klíšťové encefalitidě s docentem Maďarem