Nahrávám

Fórum infekční, tropické a cestovní medicíny

 

 

FÓRUM INFEKČNÍ, TROPICKÉ A CESTOVNÍ MEDICÍNY je nezisková odborná společnost jejíž cílem je přinášet odborné i laické veřejnosti aktuální a užitečné informace v oblastech svého zaměření. Využívá k tomu formy elektronických a tištěných médií i platformu vzdělávacích akcí organizovaných pro lékaře a další zdravotníky u nás i ve světě. 

The Forum of Infectious Diseases, Tropical and Travel Medicine - official non-profit medical association  

 

Kde se můžeme nechat očkovat povinně vyžadovanou vakcínou?

Povinně vyžadované cestovatelské očkování se na rozdíl od jiných realizuje výlučně ve specializovaných centrech očkování a cestovní medicíny disponujícími kulatým razítkem se státním znakem, které vydají oficiální osvědčení o vakcinaci ve světovém jazyce formou zápisu v mezinárodním očkovacím průkazu. Jejich síť zahrnuje desítky ambulancí na prakticky celém území České republiky ve všech krajských a vybraných okresních městech. Na všech očkovacích místech je vhodné domluvit si termín návštěvy předem telefonicky. Seznam těchto specializovaných center je možné najít na adresách www.ockovacicentrum.cz, www.infekce.cz nebo přes internetové vyhledávače po zadání klíčových slov: očkování, cestovní medicína apod.

Kolik dávek vakcíny Stamaril je potřebných a na jakou dobu poskytuje ochranu?

Vakcína se podává v jedné dávce a zaručuje dlouhodobou ochranu. Desítky let se přeočkovávalo proti žluté zimnici jednou dávkou po 10 letech, na základě analýzy situace po 600 miliónech aplikovaných dávek však v roce 2013 vydala Světová zdravotnická organizace prohlášení, že imunita po první dávce je celoživotní a není nutné aplikovat další dávky.  Zdravotnické úřady endemických i neendemických zemí se však na toto doporučení budou adaptovat ještě určitou dobu a teoreticky jej některé země nemusí vůbec akceptovat. Zejména při přejezdech hranic endemických a neendemických zemí je proto vhodnější další očkování absolvovat, pokud od toho předchozího uplynulo více než 10 let. Aplikace druhé nebo další dávky ze své podstaty nepřináší zvýšené riziko komplikací. Specifické posouzení situace je však nutné u starších 60 let věku a chronicky nemocných pacientů. Dostatečně vysoká hladina ochranných protilátek se po podání vakcíny vytváří deset dní, proto certifikát nabývá oficiální platnost až desátý den po očkování. Navštíví-li cestovatel zemi, která očkování povinně vyžaduje a byl očkován před méně než deseti dny, může být umístěn do karantény, přičemž finanční náklady s ní spojené bude platit sám nebo bude muset danou zemi opustit. Při aplikaci další dávky vakcíny Stamaril dříve než uplyne 10letý interval od předchozí dávky nastupuje ochrana na okamžitě v den očkování. 

Existuje očkování proti choleře?

Vakcína existuje ve formě injekční a ústní, v České republice se však používá jen druhá uvedená. Dvě dávky ve formě šumivého nápoje (vakcinační suspenze se zamíchá do 150 ml studené vody s hydrogenuhličitanem sodným) podané v odstupu 1-6 týdnů poskytnou ochranu před původcem cholery a částí cestovatelských průjmů způsobených bakterií ETEC na období 2 let. Prodloužení imunity na další 2 roky zajistí při podání do 24 měsíců od základní vakcinace 1 dávka vakcíny. U dětí od 2 do 6 let jsou k základnímu navození imunity na 6 měsíců potřebné 3 dávky s polovičním objemem (75 ml) a s odstupy rovněž 1-6 týdnů. Hodinu před i po vypití vakcíny se nesmí konzumovat jídlo, nápoje ani ústně podávané léky. Vakcína neovlivňuje schopnost řídit. Po pečlivém zvážení rizik je vakcínu možné aplikovat i v těhotenství nebo v průběhu kojení. Základní kontraindikaci vakcinace je akutní horečnaté onemocnění a nemoc zažívacího systému, zejména s průjmem. 

Preventivní očkování však nesmí vést k falešnému pocitu bezpečí, nedodržování pravidel hygieny stravování, pití vody z neověřených zdrojů a podceňování dalších pravidel prevence. Významným preventivním opatřením je toto očkování zejména pro osoby starší, chronicky nemocné, oslabené, náchylné k průjmům, při dlouhodobém pobytu, bydlení s místní populací, cestování v odlehlých oblastech bez infrastruktury nebo při náročném pracovním případně sportovním programu. Může nastat i situace, že při vypuknutí epidemie v jedné zemi bude od cestovatele na hranici do sousedního státu toto očkování vyžadováno.

Endemickými oblastmi, odkud se začaly šířit téměř všechny pandemie cholery v minulosti, jsou Indie a Bangladéš. Vyskytuje se však i v jiných částech Asie, v Africe (včetně Egypta) a Latinské Americe. Onemocnění probíhá často bez příznaků, když se však projeví (např. u osob se sníženou produkcí žaludeční kyseliny, léčených antacidy, podvyživených nebo jinak oslabených), úporný vodnatý průjem (až 20 litrů denně) a zvracení, vedou rychle k dehydrataci pacienta. První pomoc spočívá v rychlé náhradě ztracených tekutin a solí, které mohou zachránit život pacienta s těžkou formou onemocnění. Není-li pacient schopný dostatečné rehydratace ústně, musí se využít infuzní léčba. Antibiotická terapie má až druhořadý význam. Příznaky dehydratace zahrnují vedle pocitu žízně: suché sliznice (rty), závratě, bolest hlavy, snížené močení (koncentrovaná moč tmavé barvy), zrychlený puls, pokles tlaku, dlouhé přetrvávání kožní řasy vytvořené mezi dvěma prsty. 

Které očkováním preventabilní nemoci jsou u cestovatelů nejčastější?

Nejčastějším nechtěným „suvenýrem“ z dovolené, z onemocnění, kterým lze předejít očkováním, je virová hepatitida A (ne úplně správně nazývaná jako infekční žloutenka). Jde o infekční virový zánět jater rozšířený po celém světě, včetně ČR a dalších vyspělých zemí. Větší riziko nákazy však hrozí turistům při návštěvě tropických a subtropických oblastí, včetně zemí jižní a východní Evropy. Jeho původce vstupuje do organismu ústy a vylučuje se z těla stolicí, z čehož vyplývají i možné způsoby přenosu – kontaminované ruce, tepelně nezpracovaná potrava, voda, nápoje a v úvahu přichází i přenos pohlavním stykem. Vzhledem k poměrně dlouhé inkubační době (období od nákazy po nástup prvních příznaků onemocnění) 14–50 dní se může postižený cestovatel bez příznaků nemoci stát infekčním pro své okolí a onemocnět až po návratu do domovské země. I když náhodou infekční cestovatel nakonec nikoho nenakazí, všechny jeho kontakty, včetně rodiny a nejbližších osob, se budou muset podrobit zvýšenému zdravotnímu dozoru nebo karanténě s omezením pohybu, odběrem vzorků biologického materiálu a někdy i s nutností přerušení práce a to až po dobu maximální inkubační doby tj. 50 dnů. Neodpovědný neočkovaný cestovatel tak může značně zkomplikovat život i desítkám osob na téměř 2 měsíce. V případě předání nákazy dál může dokonce vzniknout i epidemie importované hepatitidy A na našem území.

Základní očkování sestává z 1 dávky (u kombinované vakcíny proti hepatitidě A+B z 2 dávek s odstupem 1 měsíce) do svalu ramene nebo do stehna u menších dětí. Přeočkování ideálně za 6–12 měsíců zabezpečí dlouhodobou až doživotní imunitu. Druhou dávku vakcíny proti virové hepatitidě A lze podat nejpozději do 5 let od první podle druhu vakcíny (Havrix do 60 měsíců, Avaxim do 36 měsíců, Vaqta do 18 měsíců). V případě přesahu i tohoto intervalu se další postup zvolí na základě vyšetření protilátek v krevním séru. I když očkovací látka proti hepatitidě A nepatří mezi nejlevnější, investice do ní se vzhledem k vysokému riziku nákazy a dlouhodobému ochrannému účinku, který poskytuje, určitě vyplatí. Jeden měsíc spolehlivé imunity stojí jen pár korun.

Podobným způsobem jako virová hepatitida A se přenáší i virový zánět jater typu E, proti kterému zatím neexistuje účinná očkovací látka. Virus hepatitidy E představuje velké riziko především pro ženy v pokročilém stupni gravidity, u nichž může infekce vyvolat vážné zdravotní komplikace s možnými smrtelnými následky pro matku i plod. 

Vakcínou nejčastěji aplikovanou před cestou do rozvojových zemí společně s očkováním proti žloutenkám je vakcína proti břišnímu tyfu. Toto onemocnění se u nás běžně nevyskytuje, v některých zemích třetího světa je však stále reálným zdravotním rizikem. Tyfové salmonely se vylučují z těla stolicí nebo močí a k nákaze obvykle dochází podobně jako u virové hepatitidy A. Cestovatel nakažený během pobytu v zahraničí se může stát chronickým nosičem a představovat dlouhodobé riziko nákazy pro své okolí. Podobně jako u virové hepatitidy A může infikovaná osoba nakazit své okolí, zejména nejbližší kontakty (rodina, přátelé, sousedé, kolegové) i bez vědomí své infekčnosti a bez přítomnosti příznaků nemoci. Léčba nosičství může někdy vyžadovat i kombinaci operačního zákroku a cílené antibiotické terapie, ani tak však nemusí být úspěšná. Očkovací látka se aplikuje jednorázově injekčně do svalu ramena na 3 roky.

V malarických oblastech bývá při absenci laboratoří někdy břišní tyfus mylně považován za malárii, případně i naopak. Při každé déletrvající horečce je v tropech nutné vyloučit případný břišní tyfus. Průjem není pro toto onemocnění vždy typický, objevuje se naopak i zácpa.

Kde a jak se mohu nakazit žloutenkou typu B?

Tato závažná potenciálně až smrtelná infekční nemoc se přenáší invazivní (krevní) cestou např. přes kontaminované jehly a stříkačky, transfuze, infuze, operace, endoskopické výkony, tetování, piercing i kontaminovanou břitvou v holičství anebo pohlavním stykem. Virus hepatitidy B je dokonce infekčnější než původce AIDS. Vysoký výskyt hepatitidy B je možné pozorovat v některých oblastech Číny, což se dává do souvislosti s nedostatečnou sterilizací jehel používaných na akupunkturu. Očkování proti této nemoci je vzhledem k jejímu rozšíření (včetně ČR a jiných vyspělých zemí) a možným fatálním následkům základní výbavou nejen pro cestovatele. Pokud si není cestovatel jistý dokonalou sterilizací jehel a jiného zdravotnického materiálu používaného k invazivním výkonům, doporučuje se, pokud je to možné, těmto zákrokům se vyhnout nebo trvat na použití vlastních injekčních jehel a stříkaček ze své cestovní lékárničky. Ty se mohou v cizině hodit nejen při injekčním podávání léků a očkovacích látek, ale například i při odběru krve, protože v mnoha zemích světa jsou aktivní účastníci autonehody povinni podrobit se odběru krve na alkohol. K přenosu viru může dojít i při invazivním stomatologickém výkonu, proto je žádoucí kontrola a ošetření chrupu už doma před vycestováním, aby se předešlo zbytečnému riziku v cizině.

Podání tří základních dávek (vakcíny Engerix a Twinrix, obě očkovací schéma 0 - 1 měsíc - 6 měsíců) zabezpečí dlouhodobou až doživotní ochranu (uvedené odstupy platí pro samostatnou vakcínu proti typu B i pro kombinovanou A+B).

Stejným způsobem jako typ B se přenáší i virová hepatitida C. S výjimkou očkování (účinná vakcína zatím nebyla vyrobena) pro ni platí stejné způsoby prevence jako u hepatitidy B, včetně používání kondomů při pohlavním styku.

 

Předsednictví organizace / Presidency

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., FRCPS
Doc. RNDr. Nasir Jalili, Ph.D.
MUDr. Ľubomír Miškovič

Kontakt: travelmed@mail.com