Loading...
Nahrávám

Epidemie Západonilské horečky v USA

Pří návštěvě USA nezapomínejte na repelenty – číhá tam Západonilská horečka.

V několika státech USA se v posledním období značně zvýšil počet případů Západonilské horečky. V Texasu bylo v průběhu letošního léta zaznamenáno již více než 1000 infekcí a 40 úmrtí. Oficiální úřady varují, že narůstající trend může pokračovat až do příchodu mrazů. Tato původně Africká viróza postihující centrální nervový systém se v USA endemizovala prostřednictvím migrujících ptáků v roce 1999 a ve státě Texas se vyskytuje jen od roku 2002. Letošní počet případů je přitom nejvyšší za celou historii. To platí i o některých dalších federálních státech USA, např. Oklahomě. Na celém území USA bylo zatím letos hlášeno následkem infekce virem Západonilské horečky celkem 65 úmrtí. Výraznější nárůst případů Západonilské horečky se objevuje v cyklech 3-4 let. Současný rekordní počet infekcí je připisovaný i mírné zimě, pozdním jarními dešťovými srážkami a horkému létu. Prevence spočívá v zabránění vytváření rezervoárů stojaté vody po dešti, i malého objemu, ve kterých se množí komár – přenašeč této infekce.
Významnou ochranou pro místní obyvatele i návštěvníky je použití repelentů s účinnou složkou DEET. Tuto formu prevence doporučujeme všem návštěvníkům USA. Nemoc se totiž od roku 1999 endemizovala téměř na celém území USA s výjimkou Aljašky, Havajských ostrovů a státu Maine.

Západonilská horečka (West Nile Fever – WNF) je virová infekce přenášená komáři rodu Culex, méně často i Aedes spp., Anopheles spp., Mansonia spp. (v ojedinělých případech i klíšťata) vyskytující se jak v tropickém tak i v mírném klimatickém pásmu. Čím dál tím častěji se v posledním období vyskytují případy lidské infekce i v našem nejbližším okolí nebo v oblastech hojně navštěvovaných českými turisty. Jedna z největších evropských epidemií této nemoci se dvěma případy úmrtí se vyskytla v létě 2010 v severním Řecku. Případy lidské infekce diagnostikovali v loňském roce i v Rumunsku a v Maďarsku (zde již i ve dvou předchozích letech). V létě roku 2009 bylo zaregistrováno 16 případů neuroinvazivní formy WNF v Itálii regionech Veneto, Emilia-Romagna a Lombardia. Doposud jsou v ČR hlášeny pouze 2 případy nákazy WNV, a to jako importovaná onemocnění v roce 2007 v souvislosti pobytem v Tanzanii a na Kypru (1). Je pravděpodobné, že v dohledném časovém období se budeme setkávat s touto nemocí i u obyvatel ČR a to i bez cestovatelské anamnézy následkem autochtonního (nebo dokonce endemického) přenosu v rámci území naší země.

Endemické oblasti

Spolehlivá databáze celosvětového výskytu této nemoci zatím není k dispozici. Virus byl poprvé diagnostikován v roce 1937 u ženy s horečnatou nemocí v ugandském Omogo v distriktu West Nile (odtud název nemoci). Tato oblast je bohatě zásobována vodou z Albertova jezera, Viktoriina a Albertova Nilu, a proto je hojně osídlena komáry. Následné sérologické přehledy populace v několika afrických zemích ukázaly přítomnost specifických protilátek u velké části populace nad 40 let věku. V roce 1974 v jihoafrické oblasti Karoo následovala po intenzivních deštích rozsáhlá epidemie s přibližně 30.000 případy infekce. V Evropě byla přítomnost WNV poprvé prokázána v roce 1958 v Albánii, v ČR pak v 70-tých až 80-tých létech 20. století u dobytka, koní, zajíců a kormoránů na jižní Moravě. V roce 1997 byl WNV izolován z komárů po povodních na jižní Moravě v oboře Soutok a ve stejné době byly prokázány specifické protilátky proti WNV u lidí z jižních částí Moravy (1). První případy infekce na západní polokouli byly zaznamenány v roce 1999. Od té doby i přes intenzivní snahy o kontrolu této arbovirózy se z původního místa importu na východním pobřeží USA (první ohnisko bylo College Point v Queens, New York) rozšířila prakticky na celé území – s výjimkou teritorií Aljašky, Havajských ostrovů a státu Maine, kde však byly zaznamenány zoonotické případy. Z evidence případů v USA (CDC) vyplývá, že v roce 2009 bylo v této zemi zaznamenáno celkem 663 případů, z toho 335 s diagnózou encefalitida nebo meningitida (2). Letalita nemoci byla na úrovni 4,5 % (30 úmrtí). Z asijských zemí jsou nejvíc postiženy oblasti Blízkého Východu, Indie a Indonésie.

Přenos

Kromě lidí, ptáků a koní infikuje RNA virus WNF (který je podobný viru dengue a patří do antigenního komplexu japonské encefalitidy) i psy, kočky, netopýry, tchoře, opice, veverky a králíky. Virulence viru WNF je v porovnání s původci Japonské encefalitidy nebo St. Louiské encefalitidy signifikantně nižší.
Hlavní přenašeč - komár Culex spp. je schopen přezimovat chladné období ve formě hybernace v podzemních úkrytech, pivnicích, jeskyních, opuštěných tunelech apod. Přenos infekce je možný i interhumánně, např. krví, včetně konjunktivální expozice. Zjistil se přenos krevní transfuzí, prostřednictvím transplantovaných orgánů, intrauterinně nebo kojením.

Klinický obraz

Většina případů nákazy probíhá asymptomaticky, i proto je komplikované stanovit skutečnou cirkulaci viru v populaci. U menší části probíhá nemoc pod obrazem febrilní nemoci a jen u malé části dochází k zánětu CNS. Poměr těchto forem je přibližně 110:30:1. Vnímavost k nákaze je vyšší u osob nad 50 let věku, u mužů a při poruchách imunity.
Febrilní forma WNF má inkubační dobu 2 až 15 dnů, po které se s horečkou objevují bolesti hlavy (zejména frontální), zimnice, pocení, únava, lymfadenopatie, artralgie, myalgie a další chřipce podobné příznaky. Občas se na trupu projeví makulopapulózní exantem a u některých pacientů i příznaky postižení gastrointestinálního systému (nauzea, zvracení, anorexie, průjem). Příznaky ve většině případů ustupují za 7 až 10 dnů, únava však může přetrvávat několik týdnů a lymfadenopatie až 2 měsíce.
U infekce mozku se k uvedeným klinickým příznakům přidružuje porucha vědomí, hyperaktivní a následně hypoaktivní šlachové reflexy, objevují extrapyramidové symptomy.
Vzácnější postinfekční následky zahrnují i další stavy: anteriorní myelitidu, syndrom Guillain-Barré, multifokální chorioretinitidu, hepatitidu, myokarditidu, nefritidu, pankreatitidu, splenomegálii.
Preventivní vakcinace ani kauzální léčba zatím nejsou k dispozici. Existuje neživá vakcína pro imunizaci koní, která byla ve vybraných zoologických zahradách použita i k imunizaci chovů ptáků, avšak se sporným efektem. Terapie je jen symptomatická, zkoušelo se použití antiretrovirových léků, ribavirinu, intravenózně imunoglobulin nebo alfainterferon.
Prevence spočívá v ochraně před létajícím bodavým hmyzem: bledší oblečení, dlouhé rukávy a kalhoty, aplikaci repelentu na kůži, moskytiéry, impregnace oděvů a sítí insekticidem.
Od roku 2003 je v USA skríning na původce WHF součástí rutinních testů dárců krve. Transfuzní stanice ve Velké Británii vyžadují po návratu z USA, Kanady a severovýchodních provincí Itálie odstup minimálně 28 dnů od darování krve. Stejný odstup od návštěvy zájemce o darování krve v endemických oblastech (bez uvedení konkrétních zemí) požadují i transfuzní stanice v mnoha dalších zemích, včetně České republiky a interval 28 dnů uvádějí i doporučení Společnosti transfúzního lékařství.

Závěr

Febrilní onemocnění v rámci maximální inkubační doby u cestovatele po návratu z endemických oblastí, včetně Řecka, Kypru a USA, by v rámci diferenciální diagnostiky mělo vést k testům i na WNF. I když zatím neexistuje specifická léčba, včasné zahájení terapie má i tak významnou úlohu v prevenci komplikací a případných dlouhodobých následků s protrahovanou rekonvalescencí. Klíčovou úlohu v prevenci nemoci má pečlivá ochrana před bodavým hmyzem v období jeho největší aktivity a eliminace stojaté vody jako líhniště přenašečů.

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.
Odborný garant očkovacích center Avenier

Další články v rubrice
Epidemie žloutenky v Ústí nekončí, nových je 12 případů 31.10.2017

Za uplynulý týden zaznamenali hygienici dvanáct nových případů. Celkový počet lidí, kteří onemocněli hepatitidou v Ústí nad Labem, je od února 188. Hygienici pokračují v očkování dětí ve školách, kde se takzvaná nemoc špinavých rukou objevila. ČTK to řekla Eva Patrasová z ústecké hygienické stanice. Další informace si můžete přečíst v článku na webu zdravotnickydenik.cz.

Epidemie moru na Madagaskaru 17.10.2017

Počet nakažených epidemií moru na Madagaskaru již přesáhl 1200 osob, z toho 102 nákaze podlehlo. Až 65 % forem tvoří nebezpečný a značně infekční plicní mor. Letošní epidemie probíhající v této zemi od srpna svým počtem případů již vysoce přesáhla loňský celosvětový výskyt moru. Poprvé v historii se tato nemoc typická pro venkov dostala do největších měst země s nejvyšší hustotou populace Antananarivo a Toamasina. Mezi nakaženými není jen nejnižší sociální skupina ale celé spektrum populace. Madagaskar je nejvíce postiženou zemí morem na světě, v roce 2016 bylo 400 případů v této zemí  polovinou celosvětové incidence. Stávající epidemie vypukla v srpnu 2017, prvním případem byl 31-letý muž, který strávil určitý čas na venkově v centrální vysočině a následně absolvoval cestu v bush taxi na východní pobřeží. Nákaze podlehl bez vědomí své nákazy morem a byl pohřben s absencí dostatečných preventivních opatření. Infekce čtyřech jeho kontaktů skončila úmrtím. I když na Seychelách došlo před pár dny k úmrtí u importovaného případu (s karanténou jeho kontaktů), Světová zdravotnická organizace zatím nevydala doporučení omezit cesty do této země. Riziko regionálního šíření ve Východní Africe bylo zvýšení z nízkého na střední, na národní úrovni na Madagaskaru je považováno za vysoké. Někteří lokální průvodci a místní turistické agentury proto radí cestovatelům pořídit si před cestou na Madagaskar antibiotika. Inkubační doba je poměrně krátká, cca 1-6 dní, takže včasné nasazení léčby je důležité. Dostupnost antibiotik může být navíc v odlehlejších oblastech této země problematická. Cestovatelé si mohou vybavit antibiotiky osobní lékárničku už před odletem z ČR.

Epidemie horečky chikungunya v Itálii 02.10.2017
Hrozící epidemie po hurikánech v Karibiku 15.09.2017
Střevní epidemie na palubě výletní lodi v Pacifiku 17.08.2017