Loading...

Epidemie Západonilské horečky v USA

Pří návštěvě USA nezapomínejte na repelenty – číhá tam Západonilská horečka.

V několika státech USA se v posledním období značně zvýšil počet případů Západonilské horečky. V Texasu bylo v průběhu letošního léta zaznamenáno již více než 1000 infekcí a 40 úmrtí. Oficiální úřady varují, že narůstající trend může pokračovat až do příchodu mrazů. Tato původně Africká viróza postihující centrální nervový systém se v USA endemizovala prostřednictvím migrujících ptáků v roce 1999 a ve státě Texas se vyskytuje jen od roku 2002. Letošní počet případů je přitom nejvyšší za celou historii. To platí i o některých dalších federálních státech USA, např. Oklahomě. Na celém území USA bylo zatím letos hlášeno následkem infekce virem Západonilské horečky celkem 65 úmrtí. Výraznější nárůst případů Západonilské horečky se objevuje v cyklech 3-4 let. Současný rekordní počet infekcí je připisovaný i mírné zimě, pozdním jarními dešťovými srážkami a horkému létu. Prevence spočívá v zabránění vytváření rezervoárů stojaté vody po dešti, i malého objemu, ve kterých se množí komár – přenašeč této infekce.
Významnou ochranou pro místní obyvatele i návštěvníky je použití repelentů s účinnou složkou DEET. Tuto formu prevence doporučujeme všem návštěvníkům USA. Nemoc se totiž od roku 1999 endemizovala téměř na celém území USA s výjimkou Aljašky, Havajských ostrovů a státu Maine.

Západonilská horečka (West Nile Fever – WNF) je virová infekce přenášená komáři rodu Culex, méně často i Aedes spp., Anopheles spp., Mansonia spp. (v ojedinělých případech i klíšťata) vyskytující se jak v tropickém tak i v mírném klimatickém pásmu. Čím dál tím častěji se v posledním období vyskytují případy lidské infekce i v našem nejbližším okolí nebo v oblastech hojně navštěvovaných českými turisty. Jedna z největších evropských epidemií této nemoci se dvěma případy úmrtí se vyskytla v létě 2010 v severním Řecku. Případy lidské infekce diagnostikovali v loňském roce i v Rumunsku a v Maďarsku (zde již i ve dvou předchozích letech). V létě roku 2009 bylo zaregistrováno 16 případů neuroinvazivní formy WNF v Itálii regionech Veneto, Emilia-Romagna a Lombardia. Doposud jsou v ČR hlášeny pouze 2 případy nákazy WNV, a to jako importovaná onemocnění v roce 2007 v souvislosti pobytem v Tanzanii a na Kypru (1). Je pravděpodobné, že v dohledném časovém období se budeme setkávat s touto nemocí i u obyvatel ČR a to i bez cestovatelské anamnézy následkem autochtonního (nebo dokonce endemického) přenosu v rámci území naší země.

Endemické oblasti

Spolehlivá databáze celosvětového výskytu této nemoci zatím není k dispozici. Virus byl poprvé diagnostikován v roce 1937 u ženy s horečnatou nemocí v ugandském Omogo v distriktu West Nile (odtud název nemoci). Tato oblast je bohatě zásobována vodou z Albertova jezera, Viktoriina a Albertova Nilu, a proto je hojně osídlena komáry. Následné sérologické přehledy populace v několika afrických zemích ukázaly přítomnost specifických protilátek u velké části populace nad 40 let věku. V roce 1974 v jihoafrické oblasti Karoo následovala po intenzivních deštích rozsáhlá epidemie s přibližně 30.000 případy infekce. V Evropě byla přítomnost WNV poprvé prokázána v roce 1958 v Albánii, v ČR pak v 70-tých až 80-tých létech 20. století u dobytka, koní, zajíců a kormoránů na jižní Moravě. V roce 1997 byl WNV izolován z komárů po povodních na jižní Moravě v oboře Soutok a ve stejné době byly prokázány specifické protilátky proti WNV u lidí z jižních částí Moravy (1). První případy infekce na západní polokouli byly zaznamenány v roce 1999. Od té doby i přes intenzivní snahy o kontrolu této arbovirózy se z původního místa importu na východním pobřeží USA (první ohnisko bylo College Point v Queens, New York) rozšířila prakticky na celé území – s výjimkou teritorií Aljašky, Havajských ostrovů a státu Maine, kde však byly zaznamenány zoonotické případy. Z evidence případů v USA (CDC) vyplývá, že v roce 2009 bylo v této zemi zaznamenáno celkem 663 případů, z toho 335 s diagnózou encefalitida nebo meningitida (2). Letalita nemoci byla na úrovni 4,5 % (30 úmrtí). Z asijských zemí jsou nejvíc postiženy oblasti Blízkého Východu, Indie a Indonésie.

Přenos

Kromě lidí, ptáků a koní infikuje RNA virus WNF (který je podobný viru dengue a patří do antigenního komplexu japonské encefalitidy) i psy, kočky, netopýry, tchoře, opice, veverky a králíky. Virulence viru WNF je v porovnání s původci Japonské encefalitidy nebo St. Louiské encefalitidy signifikantně nižší.
Hlavní přenašeč - komár Culex spp. je schopen přezimovat chladné období ve formě hybernace v podzemních úkrytech, pivnicích, jeskyních, opuštěných tunelech apod. Přenos infekce je možný i interhumánně, např. krví, včetně konjunktivální expozice. Zjistil se přenos krevní transfuzí, prostřednictvím transplantovaných orgánů, intrauterinně nebo kojením.

Klinický obraz

Většina případů nákazy probíhá asymptomaticky, i proto je komplikované stanovit skutečnou cirkulaci viru v populaci. U menší části probíhá nemoc pod obrazem febrilní nemoci a jen u malé části dochází k zánětu CNS. Poměr těchto forem je přibližně 110:30:1. Vnímavost k nákaze je vyšší u osob nad 50 let věku, u mužů a při poruchách imunity.
Febrilní forma WNF má inkubační dobu 2 až 15 dnů, po které se s horečkou objevují bolesti hlavy (zejména frontální), zimnice, pocení, únava, lymfadenopatie, artralgie, myalgie a další chřipce podobné příznaky. Občas se na trupu projeví makulopapulózní exantem a u některých pacientů i příznaky postižení gastrointestinálního systému (nauzea, zvracení, anorexie, průjem). Příznaky ve většině případů ustupují za 7 až 10 dnů, únava však může přetrvávat několik týdnů a lymfadenopatie až 2 měsíce.
U infekce mozku se k uvedeným klinickým příznakům přidružuje porucha vědomí, hyperaktivní a následně hypoaktivní šlachové reflexy, objevují extrapyramidové symptomy.
Vzácnější postinfekční následky zahrnují i další stavy: anteriorní myelitidu, syndrom Guillain-Barré, multifokální chorioretinitidu, hepatitidu, myokarditidu, nefritidu, pankreatitidu, splenomegálii.
Preventivní vakcinace ani kauzální léčba zatím nejsou k dispozici. Existuje neživá vakcína pro imunizaci koní, která byla ve vybraných zoologických zahradách použita i k imunizaci chovů ptáků, avšak se sporným efektem. Terapie je jen symptomatická, zkoušelo se použití antiretrovirových léků, ribavirinu, intravenózně imunoglobulin nebo alfainterferon.
Prevence spočívá v ochraně před létajícím bodavým hmyzem: bledší oblečení, dlouhé rukávy a kalhoty, aplikaci repelentu na kůži, moskytiéry, impregnace oděvů a sítí insekticidem.
Od roku 2003 je v USA skríning na původce WHF součástí rutinních testů dárců krve. Transfuzní stanice ve Velké Británii vyžadují po návratu z USA, Kanady a severovýchodních provincí Itálie odstup minimálně 28 dnů od darování krve. Stejný odstup od návštěvy zájemce o darování krve v endemických oblastech (bez uvedení konkrétních zemí) požadují i transfuzní stanice v mnoha dalších zemích, včetně České republiky a interval 28 dnů uvádějí i doporučení Společnosti transfúzního lékařství.

Závěr

Febrilní onemocnění v rámci maximální inkubační doby u cestovatele po návratu z endemických oblastí, včetně Řecka, Kypru a USA, by v rámci diferenciální diagnostiky mělo vést k testům i na WNF. I když zatím neexistuje specifická léčba, včasné zahájení terapie má i tak významnou úlohu v prevenci komplikací a případných dlouhodobých následků s protrahovanou rekonvalescencí. Klíčovou úlohu v prevenci nemoci má pečlivá ochrana před bodavým hmyzem v období jeho největší aktivity a eliminace stojaté vody jako líhniště přenašečů.

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.
Odborný garant očkovacích center Avenier

Další články v rubrice
Srí Lanka – hrozící epidemie po prudkých bouřích 01.06.2018

Srí Lanku zasáhly ve dnech 20. - 22. května 2018 silné větrné bouře.

Nejvíce byly zasaženy Západní, Jižní, Střední a Severozápadní provincie, provincie Uva a  Sabaragamuwa, okresy Hambantota,  Matara, Galle, Moneragala, Kalutara, Ratnapura, Kurunegala a Puttalam. Deště si dosud vyžádaly 23 obětí na životech, několik osob je pohřešováno. 23 000 lidí bylo evakuováno, celkem bylo postiženo již více než 66 000 obyvatel země. S ohledem na předpověď dalších srážek jak ve vnitrozemí, tak v přímořských oblastech se doporučuje všem cestovatelům na Srí Lanku informovat se po příletu o aktuální povodňové situaci. V souvislosti s uvedenou skutečností hrozí i rozšíření infekčních nákaz, zejména následkem kontaminace potravin, pitné vody a přenášených bodavým hmyzem. Důležité je absolvovat preventivní očkování, důsledně dodržovat hygienu při konzumaci jídla a používat repelent.

Epidemie horečky dengue na ostrově Réunion 07.05.2018
Žlutá zimnice – protiepidemická opatření v Brazílii 02.02.2018

Obavy před výskytem žluté zimnice zachvátily východní části území Brazílie, které dosud nebyly považovány za endemické a to ve federálních státech Sao Paulo, Rio de Janeiro a Minas Geraisa. Dosud hlášené případy nákazy a úmrtí lidí v souvislosti s tuto epidemií se zatím vyskytly jen na venkově. Vzhledem k úhynu opic na předměstí velkých měst následkem nákazy virem žluté zimnice místní úřady nařídily preventivní očkování miliónů místních obyvatel a současně byly dočasně uzavřeny místní zoo, botanické zahrady a některé příměstské parky. Od 23.1.2018 je např. uzavřena ZOO v Sao Paulo, poté, co v jejím areálu bylo nalezeno tělo uhynulé divoce žijící opice. Světově známá galerie moderního umění a botanická zahrada Inhotim Art Park v Bruma Dinho (Minas Gerais) umožňuje vstup pouze návštěvníkům, kteří prokáží platné očkování proti žluté zimnici.

Úhyn opic následkem žluté zimnice je možným indikátorem následné epidemie u lidské populace na daném místě. Komár, který nákazu přenáší se vyskytuje i ve městech, zatím tam však nebyly přítomné zdroje nákazy, na kterých by se nasál krve s virem a přenesl jí dál. Nákaza se tedy zatím nevyskytla ve městech, existuje však obava, aby se žlutá zimnice po několika desetiletích znovu nedostala do lidnatých městských aglomerací - Sao Paulo a Rio de Janeiro, které patří k největším na světě.

I když se žlutá zimnice v turistických oblastech a velkých městech východního brazilského pobřeží (zatím) u lidí nevyskytuje, místní úřady doporučují cestovatelům ze zahraničí preventivně se před cestou do Brazílie proti této nemoci očkovat. Jedna dávka vakcíny poskytuje ochranu na celý zbytek života. Očkované však nemohou být děti do 9 měsíců věku, těhotné ženy a osoby s oslabenou imunitou. Očkování proti žluté zimnici je v ČR možné jen ve specializovaných očkovacích centrech disponujících kulatým razítkem, ne cestou praktických lékařů. Záznam o vakcinaci se provádí v anglickém jazyce do mezinárodního očkovacího průkazu. Účinek očkování nastupuje za 10 dnů po podání vakcíny.

Virus žluté zimnice patří do stejné skupiny flavivirů, jako původci horečky dengue, zika, japonské encefalitidy nebo klíšťové encefalitidy. Neexistuje proti nim specifický lék potlačující činnost původce nákazy a léčba je tak omezena jen na tlumení příznaků, které infekce vyvolává.  Smrtnost (počet zemřelých z počtu nakažených) žluté zimnice je velmi vysoká, závažným stavům s poruchou funkce jater a ledvin podléhá více než polovina nemocných. Horší průběh nákazy se obecně zaznamenává u zahraničních návštěvníků než u domácí populace.

Dne 11. ledna 2018 bylo potvrzeno onemocnění žlutou zimnicí u 46letého turisty v Holandsku, který pobýval v brazilských okresech Maripora a Atibara ve státě Sao Paulo od 19. prosince 2017 do 8. ledna 2018. Nakažený pacient nebyl proti žluté zimnici očkovaný. Nemoc se projevila horečkou, bolestí hlavy, žaludeční nevolností, zvracením, průjmem a bolestí svalů. Pacient byl hospitalizovaný v nemocnici v Rotterdamu . V souvislosti s nadcházejícím karnevalem v Rio de Janeiro existuje obava z nákazy neočkovaných zahraničních účastníků a zavlečení nemoci do dalších zemí.

Chřipková epidemie se blíží, na ochranu zdraví očkováním už není moc času 10.01.2018

Plošná chřipková epidemie aktuálně probíhá ve Francii, Španělsku, Portugalsku, ve Švýcarsku, v Turecku, Finsku, Švédsku, Irsku a dokonce i v Chorvatsku. V 64 % byl izolovaný typ viru B, s převahou linie Yamagata. Zbylé infekce způsobili téměř rovnoměrně oba subtypy viru A, u hospitalizovaných pacientů byl častější subtyp H3.

V České republice zatím epidemická situace není, případů chřipky však přibývá a lze předpokládat, že stoupající trend se bude projevovat i nadále. Zatím je ještě čas se proti chřipce očkovat, z hlediska maximální možné účinnosti však již nedoporučujeme tuto formu ochrany zdraví odkládat.

Podrobnou zprávu Národního referenčního centra pro chřipku a nechřipková virová respirační onemocnění najdete zde

Leptospiróza v Dominikánské republice 20.12.2017

Zdravotnické úřady v Dominikánské republice zaznamenaly za minulý měsíc 59 nových případů leptospirózy, z toho 9 smrtelných. Celkový počet nakažených v této zemi již letos dosáhl 595 a počet obětí 62 (smrtnost 8,9 %). Původce této infekce - leptospiry, vylučují do prostředí hlodavci. Nejčastějším způsobem přenosu infekce je kontakt se stojatou vodou a půdou kontaminovanou močí hlodavců. Při včasném záchytu je možná antibiotická léčba, diagnostika v terénu však často není jednoduchá. Preventivní vakcína k dispozici není. Individuální ochrana spočívá ve vyhýbání se kontaktu s kontaminovanou půdou a stojatou vodou, což platí i pro ostatní exotické země.