Jižní Korea je především hornatá země, vysoké skalnaté útvary s dramatickými říčními soutěskami v oblasti národního parku Seoraksan na severu země jsou jedněmi z nejkrásnějších přírodních scenérií, které jsem dosud viděl. Turista vydávající se do tamní přírody se musí psychicky i fyzicky připravit na četné a mnohdy náročné výstupy i sestupy. Pobřeží země je lemováno tisíci malými ostrůvky a ostrovy, největším a nejvíce navštěvovaným je ostrov Jeju (Čedžu). Nicméně návštěva menších ostrůvků rovněž stojí za to, s většinou z nich (obydlených) existuje pravidelné lodní spojení.
Vegetace mi připomínala tu naši, vzhledem ke geografické poloze ostrova tu tropická vegetace chybí. I když je možné navštívit Jižní Koreu v průběhu celého roku, nejvhodnějším ročním obdobím pro cestování je jaro nebo podzim.
Jedním z typických atributů Jižní Koreje je jídlo. V mnohých ohledech specifické, často výrazně kořeněné a pálivé. Hlavní složkou pokrmů je maso a mořské plody. Typickou přílohou je kimči, nejde ale jen o kvašené nakládané zelí, k hlavnímu chodu dostane strávník v malých mističkách naservírované různé druhy nakládané zeleniny, listů a mořských řas. Oběd či večeře se tak na stole před očima jeví jako úplný kaleidoskop. Nedílnou přílohou je samozřejmě rýže, která je trochu odlišná od té, již známe třeba z jihovýchodní Asie či Indie. Doslova prubířským kamenem zkušeného cestovatele je si jídlo objednat. V menších městech nenarazíte na menu v angličtině a mnohdy sami Korejci anglicky nerozumí. Korejské písmo hangul je pochopitelně naprosto nesrozumitelné, ale pomůckou občas bývají vyfotografované či dokonce z plastické hmoty vymodelované pokrmy, na které stačí jen ukázat. V některých podnicích však na nic takového nenarazíte, a pak se z objednávky stává doslova tombola. Z mé zkušenosti je nejautentičtější kuchyně na místních tržištích; vyhlášené tržiště Gwangjang v hlavním městě Soulu musí navštívit každý, kdo touží Jižní Koreu zažít i skrze chuťové smysly.
Jižní Korea je moderní země s infrastrukturou na západní úrovni. Cestování je snadné, všude se dostanete autobusy, mezi většími městy jezdí rychlovlaky a na ostrovy se bez potíží dá dopravit trajekty. Samozřejmostí jsou i vnitrostátní lety. Časový posun je oproti České republice je +8 hodin, tudíž první možnou zdravotní potíží po příletu může být výrazný „jet lag“ syndrom spojený mimo jiné s poruchami spánku, únavou, poruchami nálad či nechutenstvím. Prevencí je setrvávání co nejvíce času přes den na denním světle, nespat přes den a na noc případně použít melatonin či malé dávky hypnotika. Jako na každé cestě po vzdálenějších destinacích hrozí cestovatelské průjmy. Vhodnou a šetrnou prevencí je užívání probiotik. Jižní Korea má srovnatelné hygienické standardy se středoevropskými či západoevropskými zeměmi, nicméně jistá opatrnost je určitě namístě. Vyvarováním se nedostatečně tepelně upravených potravin či pití neošetřené vody cestovatel předejde možným střevním potížím. Samozřejmostí je hygiena rukou. Jižní Korea je lidnatá, hustě obydlená země a důslednou hygienou rukou výrazně snížíme riziko mezilidských alimentárních i respiračních nákaz.
Zdravotní doporučení
Riziko malárie je minimální a soustřeďuje se především na severní oblasti země u DMZ. K prevenci postačí ochrana proti poštípání moskyty. Mezi doporučená preventivní očkování rozhodně řadíme očkování proti hepatitidě A a hepatitidě B, můžete využít i kombinovanou vakcínu proti oběma typům žloutenek. Na dlouhodobé pobyty, při návštěvě odlehlejších regionů a při „dobrodružnějším“ způsobu stravování je namístě očkování proti břišnímu tyfu. Endemicky (běžně) se v Jižní Koreji vyskytuje klíšťová encefalitida. Pro cestovatele trávící čas především ve volné přírodě či ve vesnických oblastech je doporučena preexpoziční profylaxe vakcinací proti vzteklině. Cestovatelům plánujícím dlouhodobý pobyt, pobyt ve vesnických oblastech či opakované návraty do země lze doporučit očkování proti japonské encefalitidě. Infekce je v zemi endemická, nicméně riziko je velmi nízké. Případy jsou sporadické se sezónním výskytem (především od května do června).
Mezi další doporučená očkování patří očkování proti meningokokovým nákazám, spalničkám, pneumokokovým infekcím či chřipce. V neposlední řadě je třeba být očkován proti covidu-19.
